Domácí scéna, Vnitřní politika

Hledání existující koalice aneb babišovsko-zemanovská rovnováha moci

Tento článek si přečetlo již 309 čtenářů


Andrej Babiš dostal od prezidenta Miloše Zemana druhý pokus k sestavení vlády. Komentátoři i laičtí pozorovatelé se tak předhánějí v tipech, zda tento již bude úspěšný a ČR bude mít po více než více než čtyřech měsících od sněmovních voleb konečně vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Takový náhled logicky vzbuzuje dojem, že momentálně žádná vládnoucí koalice neexistuje, že absence vlády s parlamentní důvěrou znamená vnitropolitickou nestabilitu a neprůchodnost standardních většinových řešení na půdorysu vztahu vláda – opozice.

Takové hodnocení je veskrze mylné. Ve skutečnosti je zřejmé, že jasná většina, schopná a hlavně ochotná plně prosazovat svojí vůli, je přítomná v příslušných klíčových orgánech státní moci už bezprostředně od voleb. Tuto většinu tvoří nikoliv nutně politické strany zúčastněné v Poslanecké sněmovně, nýbrž jde o souručenství byznysových zájmů a vlivových sfér ve vazbě na příslušná centra moci, které jen získávají konjunkturální stranicko-politické vyjádření dle aktuální každodenní potřeby. Nejjednodušší definice této vládnoucí většiny by bylo označení babišovsko-zemanovský tandem.

Andrej Babiš a Miloš Zeman zastávají dvě nejvyšší exekutivní funkce v zemi i formálně, neb k tomu byli povoláni skrze výsledky voleb, dvojích voleb prvního řádu, které se uskutečnily v rozmezí pouhého čtvrt roku od sebe. Je zjevné, že jen velmi naivní pozorovatel by se mohl domnívat, že během pouhých tří měsíců se zásadně změní společenská nálada v zemi a volby tak dopadnou zcela jinak. Mnozí ovšem zároveň upozorňují i na skutečnost, že vztah současného prezidenta a premiéra je vztahem mimořádně zvláštním. Oba muži si vděčí za mnohé. K hodnocení příčin bychom museli jít až k privatizačním projektům z dob Zemanovy vlády na přelomu století a ještě bychom se museli zabývat okolnostmi tehdejšího stranického financování. Andrej Babiš je rozený obchodník a dokáže se dohodnout s každým, pokud je to pro něj výhodné. V Miloši Zemanovi zase dokázali vždy vyvolávat respekt vyrovnaně silní političtí hráči. Přesto však jejich spojenectví není definováno nějakou principiální ideovou a názorovou blízkostí. Jde o sňatek ryze účelový. Na tom se informovaní komentátoři v zásadě shodují. Přesto však zaznívá jedna zavádějící premisa: že spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana mělo účelový charakter právě s ohledem na proběhnuvší dvoje volby, resp. sestavování vlády. Andrej Babiš potřeboval přízeň prezidenta k zisku obou pokusů o sestavení vlády za sebou a Miloš Zeman zase hlasy voličů hnutí ANO v prezidentských volbách. To je jistě pravda. Přesto to však neznamená, že tím by jejích spojenectví definitivně končilo.


Ba právě naopak! Babišovsko-zemanovský tandem není „zimní souručenství“ bezprostředních potřeb, nýbrž faktická personální osa reálně ustavené vládní koalice, o níž jsme hovořili výše. Tato většinová koalice je charakterizována nutností propojit politickou divizi Agrofertu a ekonomicko-politické zájmy jeho zakladatele s druhým mocným konglomerátem ekonomicko-politických zájmů, které představuje mocenské centrum Hradu. Na toto symbolické centrum moci, ztělesněné hlavou státu, je navázána jednak byznysová lobby s příslušnými zahraničními vazbami především na východ do našich hranic, ale taktéž četní političtí arivisté, kteří skrze spojenectví s prezidentem hodlají získat politické body a posílit svůj mocenský akční rádius. Do tohoto hradního spletence zájmů patří jak ekonomická lobby ruských ropných společností v ČR i byznys nejbohatšího Čecha, ale taktéž dosud izolovaní opoziční aktéři v Poslanecké sněmovně, považovaní za antisystémové síly, ale taktéž činitelé někdejší domovské strany současného prezidenta, tedy ČSSD. Mohli bychom tak směle konstatovat, že už od loňských říjnových voleb vládne v ČR koalice Andreje Babiše, hnutí ANO a Agrofertu na straně jedné a Miloše Zemana, jemu spřízněných sněmovních stran, Lukoilu a PPF a na straně druhé. Tato koalice nepředstavuje dokonale harmonické spojenectví, založené na vzájemné názorové shodě. Jde o účelový projekt vzájemně se zvýhodňujících zájmů, postavených na roveň na základě síly vlastního vlivu a schopnosti ovlivnit politických proces, tedy i volební vyjádření své síly. Je pak celkem druhotné, jaké konkrétní stranicko-politické vyjádření tato faktická koalice získá, protože na její reálné existenci to nic nemění, a to bez ohledu na to, že formálně se hnutí ANO žádnou koalici sestavit nepodařilo a menšinová jednobarevná vláda na první pokus s vyslovením důvěry neuspěla.

Pokračovat ve čtení tohoto článku?image/svg+xml
Tak jej prosím sdílejte, ať si jej můžou přečíst i ostatní.
Děkujeme za pochopení.
V případě problémů s odemčením, nás prosím kontaktujte



Jak bude reklama vypadat?
-
Zakoupením reklamy odměníte autora článku částkou 60 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Vladimír Hanáček

Autor je politolog. Je doktorandem na Ústavu politologie FF UK. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku. Je členem KDU-ČSL a Evropské akademie pro demokracii.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.