Domácí scéna, Vnitřní politika

Hledání existující koalice aneb babišovsko-zemanovská rovnováha moci

Tento článek si přečetlo již 306 čtenářů

<<< předchozí část článku


Příčinou možné nestability tak není ani tak absence stranické koaliční spolupráce, jako spíš možný dílčí nesoulad v reálné koalici zpřítomněných zájmů a jejich vzájemné vyvážení. Jakmile k podobným neshodám dojde, začne se koalice kymácet. Příčinou mohou být právě značně odlišné geopolitické zřetele prosazení příslušného byznysu. Taková situace ale zatím nenastala a ani nastat nemůže. Od voleb v Poslanecké sněmovně fungovala coby dobře namazaný stroj faktická koalice ANO – SPD – KSČM. Všechny hroty tohoto trojúhelníků jsou konfigurovány v příslušné mozaice zájmů zmíněných zájmových aktérů. Zároveň však pro prvního jmenovaného je spoléhání se na tyto partnery ze dvou důvodů nepřístojné: zejména Okamurova SPD totiž logicky nevidí důvod, proč by měla držet cizí vládu u moci za toliko programové ústupky (které by si stejně přivlastnil ten, kdo je reálně prosadí) a požaduje rovnocennou koaliční spolupráci. Andrej Babiš však dobře ví, jak by ho účast Okamurovy strany v jeho vládě významně poškodila v očích západních partnerů, jejichž přiměřenou přízeň nutně potřebuje právě i pro své obchodní zájmy. Z „českého Macrona“, do jehož role se Babiš (nejen) na Západě rád stylizuje, by se stal spíš „český Lukašenko“…

Proto zbývá jedna jediná možnost: udržet západní obraz české vládní sestavy coby standardního nositele západních demokratických hodnot, a zároveň přizvat do koalice někoho, kdo by rovněž ztělesňoval vůli Hradu ve vládní koalici. Logicky zbývající stranou, která tyto charakteristiky splňuje, je ČSSD. Jakkoliv se mediálně napjatě očekává sjezd strany 18. února, který má údajně rozhodnout o jejím dalším bytí a nebytí, ve skutečnosti je zřejmé, že prakticky všichni relevantní kandidáti na předsedu ČSSD se netají pozitivním vztahem k Miloši Zemanovi a zpřítomňují tak jeho vůli v nejvyšším vedení strany. Koneckonců sjezd se bude konat v Hradci Králové, a to skoro přesně na den čtvrtstoletí poté, co byl ve stejné městě předsedou ČSSD zvolen právě stávající prezident.

Zatímco tak do říjnových voleb byl vztah Miloše Zemana k příslušným stranickým aktérům, definovaným jako opozice (a vztah s premiérem B. Sobotkou byl vztahem faktické kohabitace dvou značně odlišných politiků s vzájemně téměř nepřátelským poměrem), nově můžeme vidět přímou vazbu prezidenta na pravděpodobné vládní činitele. Třetím partnerem se pak má stát KSČM, která coby tradiční agentka zájmů zemí stále příslušejících k „táboru socialismu“ ve světě do onoho hradního konglomerátu ekonomicko-politických zájmů celkem logicky patří také. Tyto strany již mají pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně a zároveň se netřeba obávat, že by vyvolaly u západních partnerů velké pozdvižení. Koneckonců, ANO a ČSSD vládly donedávna a KSČM by získala neformální vliv na příslušných ministerstvech bez přímé vládní účasti.


Pravděpodobnost vzniku většinové vlády ANO a ČSSD s podporou KSČM se blíží stoprocentní metě. Je celkem lhostejno, jak v tomto směru dopadne sjezd ČSSD a taky kdy koalice formálně vznikne. Fakticky tu totiž funguje už nějakou dobu. Je proto zcela nesmyslné uvažovat o účasti některé další strany v koalici, která do tohoto schématu souručenství zájmů nezapadá (ať už by to byla ODS ve dvoučlenné koalici s ANO nebo KDU-ČSL na půdorysu obnovené někdejší trojkoalice). U všech těchto stran by účast v podobné koalici bylo nutno nahlížet toliko jako návštěvu politického hampejzu…

ČR má tak jasně nalajnovanou budoucnost. Ať už dopadne sjezd ČSSD jakkoliv, ať už bude koalice sestavena jakákoliv a ať už bude ve vládě sedět kdokoliv, jedno je jisté, že nás čeká několik let prožitých v „Babišozemanistánu“ s dokonale rovnovážným poměrem sil mezi nimi. Někdo se na to těší, jiný se toho obává. Co to ale s naší zemí skutečně udělá?



Jak bude reklama vypadat?
-
Zakoupením reklamy odměníte autora článku částkou 60 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Vladimír Hanáček

Autor je politolog. Je doktorandem na Ústavu politologie FF UK. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku. Je členem KDU-ČSL a Evropské akademie pro demokracii.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.