Zaručený příjem vs. Zaručená práce: Co když budem platit mamky na mateřské?
Článek je postaven na amerických reáliích,
většinu závěrů lze však aplikovat i na středoevropské podmínky.
Co kdybychom zaplatili ženám za práci, kterou už beztak dělají?
Rostoucí příjmová nerovnost, v kombinaci se strachem že nás v práci nahradí roboti, si žádá stále víc vytvoření jakéhosi programu záchytné sítě. Poslední debaty na levici i na pravici nakonec vždy vyústily u možnosti zavedení Garantovaného pracovního místa (UBJ – Universal Basic Job) a Nepodmíněného základního příjmu (UBI – Universal basic income). Náš tým v Civic Ventures věnoval jednu z epizod podcastu The Other Washington podcast, aby prozkoumal nuance a přednosti každého přístupu.
Nepodmíněný příjem je postaven na myšlence, že každý občan v produktivním věku by získal právo na částku zaručující přežití. Tato myšlenka je založena na předpokladu, že jelikož jsme všichni občané jedné země, měli bychom mít zaručenou minimální částku, ze které budeme žít – náš vlastní podíl na bohatství, který naše země vytváří jako ekonomická supervelmoc.
Garantované pracovního místa závisí na definici pojmu práce – že práce přináší hodnotu ve službách, které jsou poskytovány, a propojuje to s tím, že pracujícím poskytuje důstojnost, která pochází z možnosti zajistit živobytí podporu své rodině. Tento projekt navazuje na přísliby velkých infrastrukturních projektů z minulosti, že programy podporované vládou by měly být vždy dostupné pro každého, kdo si vydělá na živobytí.
Oba tyto programy předpokládají, že se mění budoucnost práce, že někteří Američané zůstanou pozadu, a že i jakékoli množství peněz v kapse průměrného občana v naší spotřební ekonomice, bude znamenat více zákazníků pro obchod a ekonomický růst pro každého.
My jsme se oběma koncepty zabývali interně, a já jsem přišla s vlastní myšlenkou, co by mohlo vést k řešení touhy dostat Američany peníze, které potřebují k plné účasti v naší ekonomice a existenci mimo újmy nedostatku a chudoby.
Nebylo by skvělé, kdybychom třeba ženám zaplatili za práci, kterou již vykonaly? Nemusíme nutně uměle vytvářet práci (UBJ) nebo vytvářet hodnoty (UBI). Místo toho můžeme hledat příležitosti, jak kompenzovat Američany za práci, kterou již vykonávají – služby, které již poskytují ku obecnému prospěchu. A to má potenciál být mnohem praktičtější.
Víme také, že když ženy vydělávají více peněz, rodiny se mají lépe. To proto, že ženy mají sklony k ekonomickým řešením prospívajícím rodině: investují do vzdělávání, do výběru zdravých potravin a do jiných věcí, které děti a rodiče ochrání od příznaků chudoby.
Co když tedy zaplatíme ženám (a některým mužům) za tu práci, kterou už dělají – práci v domácnosti, výchovu dětí? Některé z těchto myšlenek jsme přijali již v rámci konceptu péče o děti nebo poskytování domácí péče. Ale co když jsme tím učinili mnohem větší krok kupředu?
Zvažte, co by se stalo, kdybychom se rozhodli zaplatit ženám a mužům, kteří se rozhodnou zůstat doma s dětmi od narození až do zahájení školní docházky. Vláda by mohla školit zájemce o program v užitečných dovednostech, jako je první pomoc, základní péče o děti, rodičovské techniky, včasný vývoj mozku, atd. Můžeme využít samotný program k vytvoření pracovních míst ve vzdělávání a koučování maminek prostřednictvím strukturovaného procesu. A pak, co je nejdůležitější, můžeme zaplatit ženám, které se tak skrze program identifikují s rolí, kterou už beztak vykonávají – býti matkou. Dlouho jsem věřila, že moderní feminismus postrádá úctu k vlastní důstojnosti, kterou ženy skrze tuto roli mají.
Nic se vlastně dramaticky nezmění, až na to, že dnes by byla kompenzována ta důležitá práce kterou ženy odvádějí. Víme, že pokud by tyto děti byly ve školce nebo s chůvou, tak že tyto služby mají tržní hodnotu. Ale ony zůstávají doma se svými dětmi. Z vědeckého hlediska existují názory aby byly děti co nejéle spojeny s matkami s delším kojením a těsnou rodičovskou péčí v raném dětství. Přiznejme si to však, výchova dětí má také svou tržní hodnotu. Většina studií odhaduje, že nejméně pět milionů žen se rozhodne místo zaměstnání zůstat doma a vychovávat své děti. Měli bychom jim tedy zaplatit.
Pokud se Američané starají o sílu rodiny, pokud se staráme o sílu ekonomiky, smrt venkova Ameriky, generační úbytek, pak bychom se měli dívat na řešení, která se zaměřují na získání více peněz pro ženy, tak jak je to jen možné.
Zvažte data z National Women´s Law Center (organizace, která byla založena v roce 1972 čtyřmi sekretářkami, které mimo jiné požadovaly lepší mzdu a více obhájkyň):
- Více než polovina chudých dětí v Americe (56,2%) žije v rodinách v čele se ženami.
- Kolem 525 000 svobodných žen s dětmi (11,2%), kteří v průběhu roku 2015 vykonávali práci na plný úvazek, bylo je možno označit jako postižené chudobou. To znamená, že platí zvyšující se náklady na péči o děti nebo na nestandardní péči o děti a ani tak jejich práce na plný úvazek nestačí k tomu, aby zabezpečili své rodiny.
- Domácnosti vedené ženami s dětmi byly mnohem častěji v chudobě než domácnosti v čele s muži nebo domácnosti v čele s manželskými páry. Míra ohrožení chudobou u rodin s dětmi se ženou v čele byla 36,5%, ve srovnání s 22,1% u rodin s dětmi v čele s mužem a 7,5% rodin s manželskými páry a dětmi
Pokud se Američané starají o to, aby své děti ochránili před chudobou, měli bychom odměnit maminky za to že jsou maminky. Má to přínos pro každého a bude mít pravděpodobně pozitivní dopad na rodiny a venkovskou Ameriku, stejně jako na rozvoj předškolního vzdělávání. Ženy pracovaly doma odnepaměti, ale díky tomu chyběly pracovnímu trhu. Bylo by opravdu zlomové dát všem ženám (a zájemcům) možnost zůstat doma a vychovávat děti tím, že se jim za to zaplatí. Když dáme ženám více peněz, zaplatíme jim za práci, kterou už beztak dělají, podpoříme také ekonomiku, je to tak snadné.
Článek je překladem textu What If We Paid Stay-At-Home Moms? autorky Stephanie Ervin
publikovaného na serverech evonomics.com a CivicSkunk . (Překlad Stanislav Kolařík)
Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce
