„Proč ne to nejlepší?“
To je hlavní princip, který by měli politici Evropské unie dodržovat, protože si vybírají vedoucí představitele nejdůležitějších institucí na následujících pět let.
Nikdo není lépe kvalifikován, aby vedl Evropskou radu a předsedal summitům skupiny, než Angela Merkelová. Zkušená německá kancléřka, blížící se doma ke konci svého čtvrtého a posledního funkčního období, má sílu a vytrvalost potřebnou k tomu, aby se srovnala s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, ruským prezidentem Vladimirem Putinem i čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, a má i trpělivost a vytrvalost při vytváření kompromisů, které jsou nezbytné, aby se EU posunula kupředu.
Merkelová, zocelená svými formativními lety za komunistického režimu ve stínu berlínské zdi, ztělesňuje jak sjednocení Evropy po Studené válce, tak centristický konsenzus EU o sociálně-tržním hospodářství, liberálních hodnotách a lidské slušnosti.
Její rozvážný způsob vůdcovství by byl mocným protipólem nacionalistů a xenofobů, kteří chtějí nasměrovat Evropu – a většinu světa – nebezpečným směrem. Představte si výrazy maďarského premiéra Viktora Orbána a nebo italského siláka Mattea Salviniho.
Žádný jiný evropský vůdce nedosahuje Merkelové morální autority, kterou lze v poslední době vystihnout jejím vystoupením na Harvardu. „Naše individuální svobody nejsou dány. Demokracie není něco, co můžeme považovat za samozřejmost. Ani mír, ani prosperita,“ řekla ve svém projevu minulý měsíc na půdě USA. „Ale když shodíme zdi, co nás lemují, když vystoupíme ze své komfortní zóny a budeme mít odvahu přijmout nové výzvy, všechno je možné.“
Její jmenování by pozvedlo Evropský profil a zúročilo jejích 14 let zkušeností z evropského a globálního vyjednávání, aniž by do této role přeneslo velké ego.
Merkelová opakovaně veřejně i soukromě prohlásila, že nestojí o některé z top pracovních míst v EU – a myslela to asi upřímně. V červenci oslaví 65 let. Možná, že opravdu chce odejít na „svou chatičku“ v jezerní čtvrti severně od Berlína, někdy v příštích dvou letech, starat se o zahradu a psát své vzpomínky.
Odstupující předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Komise Jean-Claude Juncker i další její kolegové, by se však stáli o to, aby i dále poskytla své uznávané schopnosti ve službách Evropy. K tomu, mandát předsedy Rady obsahuje výstupní klauzuli. Po dvou a půl letech by mohla klidně odejít.
Jmenování zkušeného středopravicového křesťanského demokrata by konečně znovu poskytlo Německu nejvyšší evropský post od doby, kdy Walter Hallstein stanul v čele první Evropské komise v letech 1958 až 1967.
Merkelová je nesrovnatelně lépe kvalifikovaná, než jiný německý kandidát na předsednictví Komise, Manfred Weber. Konzervativní europoslanec nemá žádné zkušenosti s výkonnými funkcemi, ale i tak byl stavěn za vedoucího kandidáta středopravé Evropské lidové strany ve volbách do Evropského parlamentu, i přes volební ztráty i v rodném Bavorsku.
Na rozdíl od Webera, Merkelová není zatížena dlouhodobými vazbami s Orbánem – šampiónem „neliberální demokracie“ a „křesťanské Evropy“ – ani s zdiskreditovaným rakouským experimentem, který přivedl proruskou krajní pravici do koaliční vlády.
Navíc, Merkelová již jen málco očekává od svého končícího kancléřství, krom dalších volebních ztrát v regionech a pomalého ústupu její autority. Její velkorysá koalice s rozštěpenými a nejednotnými středo-levými sociálními demokraty dává vzniknout něčemu, co lze otnačit jako „poslední měsíce“
Pokud chce Merkelová dát své nástupkyni, předsedkyni CDU Annegret Kramp-Karrenbauerové, šanci vytvořit vládu před příštími volbami, udělala by v tomto roce nejlepší krok.
Samozřejmě, že existuje několik argumentů proti předsednictví Merkelové. A to nejen od těch, kteří se zarputile bojí upevnění německé nadvlády. Ukázalo se třeba, že má velký zájem o posílení evropské obrany – jedné z hlavních priorit EU v příštích pěti letech. Německé ozbrojené síly rezaví pryč díky oboustrannému zanedbávání.
Stejně tak neudělala nic, aby snížila přebytek rozpočtu Německa, který je jednou z hlavních příčin ekonomické nerovnováhy v eurozóně. Když se stále pevně držela pravidel pro vyrovnaný rozpočet „Schwarze Null“ navzdory žádostem MMF, OECD a Komise o zvýšení veřejných investic do zaostávající silniční, železniční a telekomunikační infrastruktury.
Zapojení Gipfelkönigin (královna summitů) do Evropské rady by umožnilo další špičková pracovní místa EU pro politicky vyvážený „DreamTeam“.
Komise je především hybatelem a regulátorem evropského hospodářství. Je tedy smysluplné mít prezidenta, který ho „dostane“ do nové ekonomiky startupů a jednorožců, geeků a rizikových kapitalistů, inovátorů a disruptorů, zeleného růstu a uhlíkové neutrality, daňových úkrytů a transferového oceňování.
Mnozí evropští lídři však stále příliš v pojmech průmyslových obrů 20. století. Jejich politickou reflexí je tak spíše ochrana starých pracovních míst než vytváření podmínek pro nové.
To dělá Margrethe Vestager – 51 letou dánskou sociálně-liberální političku, pět let hospodářsky bojující s Googlem, Apple a Facebookem a vládami jednotlivých států, které je daňově rozmazlovaly – velmi dobře vybavenou pro vedení exekutivy EU. Mnoho lidí v Bruselu však tvrdí, že předseda Komise by měl pocházet ze země, která je členem Eurozóny, a je plně zapojena do obranné a policejní spolupráce EU. Nejlepším způsobem, jak oslovit dánské skeptické strany, aby přijaly celou nabídku evropské integrace, by tak mohlo být to, že bude mít ve vrcholné pozici EU krajanku.
Holandský socialistický Spitzenkandidat Frans Timmermans, 58 let, by zase přinesl odborné znalosti a schopnost mnohojazyčného přesvědčování k roli hlavního představitele zahraniční politiky, kde největší výzvou je pravděpodobně přesvědčit větší členské státy, aby pracovaly prostřednictvím EU a její Služby pro vnější činnost, spíše než aby hledali národní výhody na úkor celku.
To by uvolnilo cestu německy mluvícímu Francouzi Francoisovi Villeroy de Galhau, 60 let, k vystřídání Maria Draghiho ve funkci prezidenta Evropské centrální banky. Na úkor německého kandidáta, Jense Weidmanna, který se stavěl proti všem rozhodnutím, která Euro ochránila během krize. A vznikne tak možýnost více ostražitého, restriktivního pohledu na měnovou politiku.
Lze namítat, že tento „tým snů“ předních evropských občanů vynechává kandidáty ze střední a jižní Evropy, a proto postrádá potřebnou geografickou rovnováhu. Jiní zase budou hlásat, že ignoruje zákulisní boje v Bruselu a rozložení Evropského parlamentu, které by nabídlo nějaké ne až tak optimální vedení.
Středoevropští lídři se však nedokázali domluvit na jediném kandidátu na žádnou z nejvyšších pozic. 63 letá bývalá litevská prezidentka a bývalá komisařka Dalia Grybauskaité by jistě byla silným uchazečem, ale není členem žádné z evropských politických rodin a pro některé predstavitele může být až příliš neúctivě kritická vůči Rusku.
Ale přece existují další klíčové pozice, jako jsou klíčová ekonomická portfolia v Komisi a předsednictví Evropského parlamentu. (A pokud jde o parlamentní mocenské hybetele, měli bychom všichni doufat, že se navzájem neutralizují.)
Řešení „Merkel-Vestager-Timmermans-Villeroy de Galhau“ by Evropě nabídlo nejlepší dostupné vedení „ve světě brutů“, jak řekl Enrico Letta, bývalý italský premiér. Budeme to potřebovat.
Článek je překladem textu Draft Merkel! autora Paula Taylora publikovaného na serveru politico.eu. (Překlad Stanislav Kolařík)
Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce
