Plýtvání potravinami je jedním z aktuálních nejen českých, ale i celosvětových problémů, které dopadají na jiné odvětví, než je potravinový průmysl. Má horentní důsledky například i na klimatickou situaci a situaci ekonomickou. S touto problematikou jsem se osobně setkal, když jsem byl svědkem toho, jak jeden český nejmenovaný řetězec vyhazuje prošlé potraviny do kontejneru, což je běžným postupem víceméně všech řetězců s nabídkou potravin. Problematika se týká i situací v domácnostech, kdy rodina, v některých případech, zcela neodhadne svou předpokládanou spotřebu a potraviny posléze mizí v odpadkových koších a kontejnerech.

Co předchází problematice a jaké negativní vlastnosti má?

Plýtvání jídlem může mít několik příčin. Tou hlavní bude patrně předimenzovaná nabídka na poptávku ve věci produkování potravin jako takových. Pokud nebudou zmíněny státy třetího světa, které žijí v nebývalé chudobě a trpí mnoha problémy, tak již dávno nežijeme v době nedostatku nabídky, která doprovázela evropské státy staletí. Nástup kapitalismu a globalismu je podkladem pro široký výběr a kolosální nabídku prakticky všeho, od desítek druhů pečiva, po desítky druhů másla. V zájmu společností, které potraviny produkují, je získat co největší pozici na trhu a stát se co nejvíce a efektivně ekonomicky rentabilním subjektem.

V teorii konfliktu hodnot bych tedy na jednu stranu dal korporace, které mají v zájmu co nejvyšší výdělek a podmiňují to co nejvyšší nabídkou, která je jejich hlavní zbraní v souboji na trhu s ostatními společnostmi, což jsou de facto jejich rivalové.

Do opozice bych dal idealisty, kteří brání hodnoty, které by mohly být považovány za objektivně ideální stav, tedy co nejmenší množství vyhozených potravin. Mezi tyto idealisty se dají zařadit různé organizace, jako je kupříkladu česká iniciativa Zachraň jídlo, která byla založena a spatřila světlo světa v roce 2013. Mezi subjekty, které mají v programu omezení plýtvání patří také Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Právě ministerstva by mohly být účinným prostředkem implementace efektivního řešení, jelikož mají přesah do legislativních procesů, které by mohly přinést určité změny.

Dopady plýtvání potravinami

V dokumentu Cowspiracy – Klíč k udržitelnosti je zmíněno několik faktorů, které se nesou s produkcí masa obecně. Tento film z roku 2014 se věnuje pouze výrobě živočišných produktů. Autor poodkrývá fakta, která obnažují nebezpečné praktiky spojené s výrobou. Kupříkladu je potřeba 9500 litrů vody na to, aby vzniklo 450 gramů hovězího masa. Autoři se neopírají však o jakousi subjektivní dojmologii, podkladem je relevantní studie OSN.

Zvětšení procenta skleníkových plynů a plýtvání vodou nejsou však jedinými problémy. Společnosti na výrobu potravin vydají nemalé finanční prostředky a důsledkem vyhození určitého procenta produktů jsou signifikantní ekonomické ztráty. Další neetickou věcí je vyhazování potravin, které jsou sice za datem maximální možné spotřeby, přesto by se ještě daly konzumovat, toto chování poškozuje morální hodnoty, zvlášť když se do opozice dosadí země třetího světa, které trpí chudobou a nedostatkem jídla.

Aktuální situace v České republice

V České republice vzniká přes 720 000 tun zbytků potravin, jež čeká záhuba v kontejnerech. Po přepočtu na osobu se jedná o více než 65 kilogramů na jednotlivce. Většina domácností je zvyklá věci vyhazovat, avšak ne vždy je jejich potřeba věc vyhodit motivována stejným faktorem. Potraviny se kazí, není na ně místo, nebo pro spotřebitele jednoduše nejsou dost dobré a tak jdou do koše.

Možné řešení a překážky jeho implementace

Korporace formou intencí, jako je například podpora bio potravin nebo prodej opakovaně použitelných sáčků na ovoce a zeleninu, dostávají problematiku plýtvání do čím dál více marginální pozice a snaží se dostat do pozice bojovníků za obecné dobro.

Možným řešením institucí by mělo být neustále na tento problém poukazovat a vyhazování razantně trestat. Institucemi je myšlen stát a státní aparát, které by se měli zhostit této problematiky efektivně a učinit přítrž narůstajícímu trendu vyhazování potravin do koše. Trestem by pak mohla být pokuta, jelikož pro korporace jsou finance citlivým tématem a z dlouhodobého hlediska by to nastolilo novou vlnu větší šetrnosti. Žijeme v konzumní době a jsme zvyklí na dostatek takřka všeho, nemělo by se to však překlopit v dobu vyhazování všeho, co nám není dostatečně dobré. Instituce by těžko řešili situaci v rodinách, je potřeba začít od společností, které potenciální odpad produkují. Od roku 2018 je v Česku novela, která pojednává o povinnosti ochodů, nad 400 metrů čtverečních, nabídnout zboží, které se nachází kolem data expirace, různým dobročinným organizacím. Dále by stát měl podporovat vyšší počty potravinových bank, ze kterých by šly veškeré zbytné produkty z obchodních řetězců.

Možným problémem při řešení plýtvání je však ustálené jednání společnosti. Lidé zkrátka vyhazovali, vyhazují a vyhazovat budou. Moderní společnost je prakticky synonymum pro společnost konzumní. Konzum je to, co naši generaci definuje a plýtvání je s tím velmi úzce spojeno, nejen však v potravinovém odvětví, ale prakticky ve všech průmyslech, oděvním, elektrotechnickém a podobně. Proto je nezbytné, aby se tento stav mysli společnosti měnil a bylo užito prostředků, aby lidé mysleli na obecně prospěšné dobro.

S narůstající demografickou skutečností, že již v roce 2050 bude na světě populace v počtu více než devět a půl miliardy obyvatel je šokující, že vůbec k tak signifikantnímu plýtvání dochází.

Martin Pařík

Zdroje:

Martin Pařík

Student politologie se sklony k ekologii, kultuře a kritice společnosti.

Facebook

Twitter

Linkedin

StumbleUpon

Reddit

Tumblr

Digg

Print