Česko Z

Zachrání ČSSD její náhlá otočka doleva?

Roman Šantavý 15/09/2021

V posledních pár měsících můžeme pozorovat zajímavý jev, ČSSD přebarvila do ruda nejenom své logo, ale také svůj program, rétoriku a celkové chování strany. Jan Hamáček mezitím pomalu vyklízí pole a nejviditelnější postavou ČSSD se stává ministryně Jana Maláčová.

Program, který ČSSD představila v červnu, je poměrně silnou diskontinuitou s předchozími osmi lety ČSSD. Jestliže se dříve mluvilo o krizi identity ČSSD, kdy nevěděla, zda chce oslovovat dělnictvo, městské liberály nebo zelené mládí, dnes již má ČSSD nejspíše jasno. ČSSD zrudla (zrudlo také její logo) a zaměřila se na jakýsi „třídní boj“ proti bohatým. Ti podle ČSSD mají zaplatit veškeré dluhy, které díky jejich osmi letům u vlády, rostou raketovým tempem. K tomu mají pomoci mnohé nové daně, například progresivní daň z příjmů, progresivní dědická daň, dále pak zrušení výjimek nadnárodním korporacím, nové daně z prodeje nemovitostí. Dále slibují například, že „vodohospodářská infrastruktura bude pod veřejnou kontrolou“, což se rovná nucenému odprodeji nebo zestátnění. Dále ČSSD slibuje přidat peníze státním zaměstnancům, důchodcům a rekordně zvýšit minimální mzdu. V programu ČSSD pro tyto volby se nevyskytuje téměř nic o nějaké zelené politice, což je u strany, která zvažovala koalici se stranou Zelených (a za kterou letos kandiduje bývalý předseda Zelených Stropnický), poměrně zvláštní. Touto otočkou doleva ČSSD jasně říká, že už není jakýmsi levým středem, ale opravdu tvrdou levicí, která snad nejvíce usiluje o voliče KSČM.

Současně s posunem ČSSD doleva začalo také postupné mizení Jana Hamáčka, ten sice občas někde vystoupí, ale v debatách se většinou zmůže jen na nějakou podivně znějící obranu vlády Andreje Babiše a covidových restrikcí nebo v lepším případě nejde vůbec vidět. Spolu s mizením Hamáčka však nezmizela ČSSD, na přední místo ČSSD se dere sebevědomá Jana Maláčová, se svým věrným podruhem Matějem Stropnickým. Zdá se, že toto duo nebo jak sami sebe nazvali „Hustá dvojka“ má schopnost, kterou v ČSSD už nikdo jiný nemá, dokáží být vidět. Ačkoliv reakce na ně jsou povětšinou výsměšné, zejména pak na Twitteru, jejich často patetické výroky, podivná videa a fotky jsou zapamatovatelné a rychle se šíří, nebojí se v nich svou politickou konkurenci označovat za zloděje a za největšího nepřítele si vybrali ODS, respektive koalici SPOLU. Pokud se dnes řekne ČSSD, pravděpodobně se vám jako první „osobnost“ skutečně vybaví Jana Maláčová. Ostatně je to právě ona, kdo má pro Sociální demokracii nejdůležitější ministerstvo práce a sociálních věcí. Důvody pro mizení Jana Hamáčka mohou být různé, možná už je po těch letech unavený, možná cítí, že na to nemá nebo se možná taky neztotožňuje s vlastním programem. Ať tak či tak, domnívám se, že nahrazení Hamáčka Maláčovou, je pro novou silně levicovou ČSSD dobré, Jan Hamáček, ať má názory jakékoliv, totiž není pro široké masy uvěřitelným levičákem, do sněmovny se poprvé dostal v roce 2006, je tedy poslancem již 15 let, po celou dobu vlády B. Sobotky podporoval jeho poměrně podivnou „liberální“ ČSSD v období, po nástupu Hamáčka na trůn ČSSD se s tímto směřováním ČSSD také v podstatě nic nestalo a najednou má být Hamáček tím, kdo obrací kormidlo doleva? To pro voliče musí působit směšně a neuvěřitelně. Naopak Maláčová je v této roli poměrně uvěřitelná, viditelnou postavou se stala až v roce 2018, působí jako přesvědčená socialistka, která se s těmi „zlými kapitalisty“ chce skutečně porvat, za zájmy pracujících a důchodců. To, že to tak ve skutečnosti být nemusí, je vedlejší, důležitá je uvěřitelnost. Matěj Stropnický je ve své roli socialisty uvěřitelný méně, i vzhledem k tomu, že vlastní zámek a dříve byl předsedou liberálních Zelených, na druhou stranu vzestup Maláčové do pozice nejviditelnější postavy ČSSD nastal nebo silně posílil, až tehdy, kdy k ní nastoupil Stropnický. Dá se tedy domnívat, že za těmi podivnými videi a změnou rétoriky je z velké části právě on.

Rétorika ČSSD se skutečně velmi posunula doleva (skoro až zázračnou rychlostí) a je dnes jasné, že se nesnaží získávat zpět své voliče, kteří odešli k hnutí ANO, ale že se snaží získat zejména ty, kteří prchli k SPD a také tradiční voliče KSČM. ČSSD jde o přežití, a tak si musela vybrat nějaký směr, kterým jít, protože tak jak to bylo ještě nedávno, to rozhodně nešlo. ČSSD si vybrala radikální posun doleva, uvidíme, jaké plody to ČSSD přinese. Můj osobní názor je, že toto vyhranění vlevo může být strategií, která ČSSD výrazně pomůže v závěru voleb (samozřejmě úspěch pro ČSSD je cokoliv nad 5 %), ale je dosti možné, že přišlo až příliš pozdě. Hlavní otázka tak je, zda voliči ČSSD uvěří to, že je nejlevicovější ze všech parlamentních subjektů a že chce skutečně hájit jejich zájmy a vést „svatou válku“ proti kapitalistům.