V českých médiích se dlouhodobě spekuluje o možných povolebních posunech hnutí ANO směrem doprava a jeho koaličních námluvách s ODS. Přispěla k tomu i světlemodrá vizualizace kampaně Babišova hnutí a opuštění všech červených a růžových symbolů na nosičích v kampani. Veškeré tyto spekulace však neznamenají a zřejmě ani znamenat nebudou zásadní posun v ideové pozici hnutí ANO do samotných říjnových voleb. Teprve po nich, a na základě jejich výsledku, budeme moci s jistotou konstatovat, jestli je taková perspektiva pravděpodobná.
ANO coby lídr levice
Hnutí ANO se dnes nachází v pozici, kdy v českém stranickém systému funkčně nahradilo tradiční levici, především ČSSD a částečně také komunisty. Nejde jen o to, že obě levicové strany (každá z jiných důvodů) pomalu zacházejí na úbytě v pásmu kolem pětiprocentní hranice. Pozice je umocněna i samotnou povahou politiky Babišova hnutí. Ano vytváří již více než tři roky vládní koalici s ČSSD, která je vůči němu vysloveně juniorním partnerem. Přesto je však ideová souvztažnost obou stran ve vládní koalici téměř dokonalá. Babiš se se sociálními demokraty dokázal domluvit prakticky na všech zásadních opatřeních, týkajících se zájmů levicových voličů, počínaje valorizací penzí a zvláštním příspěvkem pro důchodce a konče změnami v systému nemocenské i výší rodičovského příspěvku. Výsledkem je, že dle logicky „kováříček – kovář“ přešli během uplynulých tří let k Babišovi i ti levicoví voliči, kteří ještě v roce 2017 navzdory všeobecnému odklonu voličů od levicových stran zůstali věrní ČSSD či KSČM. Právě komunisté pak z tiché podpory vlády dlouhodobě nic nedokázali získat, přestože je na nich vláda závislá v Poslanecké sněmovně při hlasování o jakékoliv zásadnější legislativní změně, avšak mnozí představitelé KSČM se často tváří, že s vládou nemají nic společného. Hnutí ANO dnes tvoří skálopevnou oporu zájmů levicových voličů, především většiny starobních důchodců a nízkopříjmových skupin. Tradiční voličskou oporou ANO jsou tradičně levicové, socioekonomicky periferní regiony, především pak Ústecký a Moravskoslezský kraj, v nichž obou má Babišovo hnutí hejtmana.
Ideové zacílení dle aktuální potřeby
Zdá se proto téměř nemožné, že by hnutí ANO mohlo v případě vládní účasti i po říjnových volbách dělat jinou politiku než dosud a opustit tak jasné levicové zacílení. Takový úsudek by však byl navýsost chybný. Především by opomíjel skutečnost, že Babišovo hnutí není vystavěno na jasných ideových pilířích, nýbrž na mocensko-podnikatelském zájmu jednoho oligarchy. Jeho ideové preference tedy spíš odvisejí od motivace udržet a maximalizovat moc než reprezentovat dlouhodobé ideové vidění světa. Ideová pozice hnutí tak spíš vyvěrá z aktuální potřeby a zastoupení takových programových cílů, které nejvíce osloví voliče. Proto je Babišovo hnutí v programové profilaci dlouhodobě velmi flexibilní a je schopno dílčí akcenty změnit ze dne na den.
Zároveň ej tu však i objektivní zájem Andreje Babiše dosahovat konkrétních cílů v politice, které by z něj v očích mnohých činili státníka světového formátu. Není tajemstvím, že Babiš těží po poctách a uznáních, včetně respektu západních partnerů. Těm sice rozhodně nevadí jeho spojenectví se sociálními demokraty, nicméně spolupráci s extrémními antisystémovými subjekty by mu neodpustili. Při už tak pošramocené pověsti díky spektakulárnímu střetu zájmů a obvinění z dotačního podvodu by tak šlo o cejch, který by už byl fatální a Babiše dostal do mezinárodní izolace. Proto se dlouhodobě spekuluje o tom, že při zmizení ČSSD z parlamentní scény bude muset po budoucím koaličním partnerovi Andrej Babiš sáhnout doprava, do útrop stávající opozice.
Osa systému
V případě koalice s pravicovými stranami, především pak ODS, o které se v této souvislosti dlouhodobě mluví, by pak došlo k poměrně zásadní ideové proměně i u samotného hnutí ANO. Nelze předpokládat, že taková vláda by mohla pokračovat v politice prohlubování deficitu veřejných rozpočtů jako vláda dosavadní. Naopak, dala by se předpokládat daleko více restriktivní rozpočtová politika, spojená hlavně s omezováním výdajů do spotřeby. Vláda by měla tendenci se zavázat, že nebude zvyšovat daňovou zátěž, ale to neznamená, že by v nějaké podobě nemohlo dojít ke zvýšení nepřímých daní. Zkrátka, nepopulární politika vlády by mohla znamenat masivní odliv současných skalních voličů od Babišova hnutí a otevření nového prostoru na levici. Na druhé straně by však mohlo dojít k tomu, že hnutí Ano postupně volebně deklasuje ty pravicové strany, které na tuto politiku a spolupůsobení s ním přistoupí, podobně jako se to nyní stalo v levé části spektra.
V praxi to však znamená, že otázka pravolevého směřování české politiky v současné době nepodléhá tolik samotnému voličskému rozhodnutí ve volbách, jako spíše orientaci představitelů hnutí ANO a jejich aktuální mocenské potřebě.
Otevřené dveře k prezidentské kandidatuře
S tím úzce souvisí personální obsazení aktérů takového rozhodnutí a jejich dlouhodobá ideová důvěryhodnost. Dlouhodobě se v kuloárech spekuluje o tom, že stoupencem obratu ANO doprava je stávající hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák, jenž s pravicovými stranami dlouhodobě vládne na kraji. Vondrák má výhodu, že na rozdíl od stávajících ministrů i premiéra samotného není přímo spjat se stávající levicovou vládou, byť jako poslanec samozřejmě opakovaně hlasoval pro všechny její návrhy v Poslanecké sněmovně, včetně schodkových návrhů rozpočtu. Jeho ambice nejsou rozhodně malé. Šušká se o tom, že Andrej Babiš s ním počítá coby s budoucím premiérem pro případ, že by se tak dala odblokovat pozice směrem ke spolupráci ANO se stranami stávající opozice.
Taková pozice by byla pro dnešního premiéra výhodná i z jiného pohledu. Neúčastí v příští vládě by sám sobě plně rozvázal ruce k prezidentské kandidatuře v lednu 2023. Otázkou potom je, kteří voliči by měli tvořit jádro jeho voličské podpory, zda ti levicoví jako dosud, či naopak voliči stávající pravicové opozice? Odpověď na tyto otázky přinesou příští měsíce a netřeba o nich dlouze spekulovat. Jedno je však jisté: trvanlivostí ideové pozice hnutí ANO si můžeme být jisti asi stejně jako pravděpodobností, že v létě bude sněžit…
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
1 COMMENTS