Už dlouho před volbami jsem měl jasno: nechci Zemana, hodím to Horáčkovi. Chytrý chlap, kampaň začal stylově v čistírně odpadních vod, ví, že patříme na Západ. Nešel by na ruku Putinovi. Dokázal, že umí vydělat peníze, vystudoval antropologii, rád jsem kdysi četl jeho pravidelné články v Lidových novinách.
Pak ohlásil kandidaturu na prezidenta Jiří Drahoš, vědec, slušný, názorově vyprofilovaný člověk. I on má jasno, kam naše země patří. Viděl jsem, že umí získat peníze na kampaň a jeho preference jdou nahoru. A jsou dost stabilní. To bude ten, který zařídí změnu na Hradě, říkal jsem si. Ale jen do doby, než začaly společné debaty kandidátů. Tam mi přišel dosti plytký. Víc se mi líbil Michal Horáček.
Hvězdou debat se pro mě stal Pavel Fischer. Skvěle srovnané myšlenky, výtečné vyjadřování. Studoval na stejné škole jako dnešní francouzský prezident. Sloužil u Havla, pak velvyslanec v Paříži a politický ředitel na ministerstvu zahraničí. Má po Evropě a po světě kontakty jako nikdo jiný z kandidátů. A světe div se, umí přiznat chybu. U politika něco zcela výjimečného. Slabina? Ano, a podstatná: málokdo ho zná.
Co s tím? Drahoš, Fischer, nebo Horáček?
Jazýčkem na vahách nakonec pohnuli lidi. U žádného jiného kandidáta nevidím takový „kvas zespoda“ jako u Fischera. Tolik dobrovolníků a nadšených příznivců nemá Horáček ani Drahoš. A zdá se mi, že to začíná být nakažlivé. Že těch lidí pořád přibývá. Něco takového v české politice dlouho chybělo. Podpora Fischera jde rychle nahoru. S kampaní začal pozdě, na Drahoše a Horáčka pořád nemá, ale zjevně se dotahuje. Připomíná mi to finiš Karla Schwarzenberga před pěti lety a začíná mě to bavit.
Někteří přátelé mi přesto říkají, abych dal hlas Drahošovi. Fischer je prý fajn, ale ten závod s časem už nedá. Jeden můj obchodní partner do mě včera hučel, abych neblbnul a volil jako racionální chlap rozumem. Kdybych ale před pěti lety volil pouze rozumem, Schwarzenbergovi bych to tam nehodil. Tenkrát jsem volil taky srdcem. Letos budu zas. Těším se na sobotní sčítání hlasů. Může to být o fous, ale dobře rozjetého Fischera snad do druhého kola dostanem. Jeho utkání se Zemanem pak může být zápasem dekády. Zápasem, který překvapí a dá téhle zemi novou naději.
Petr Švec, autor je podnikatel
Články jiných, než kmenových autorů
