Ekonomika, Společnost

Co se stane když věříte Ayn Rand a Moderní ekonomické teorii

„Ayn Rand je pro mě hrdinka,“ říká mi další student během konzultačních hodin.
„Její práce mě osvobodila. Učí mě se spoléhat jen sám na sebe.“

Jak se dívám přes svůj stůl na čerstvě vydrhnutý a velmi mladý obličej, začínám se divit, proč mezi mladými tak roste popularita Randové. Třicet let po její smrti se její knihy stále prodávají ve stovkách tisíců ročně – prodej se ztrojnásobil od ekonomického propadu v roce 2008. Mezi jejími stoupenci jsou velmi vlivné celebrity jako Brad Pitt a Eva Mendes, a politici jako Paul Ryan nebo Ted Cruz.


Jádro filozofie Ayn Randové – které často tvoří zastřešující téma jejích románů – je, že nespoutaný soukromý zájem je dobrý a altruismus je destruktivní. Toto, jak ona věřila, je konečné vyjádření lidské přirozenosti, vůdčí princip se kterým bychom měli žít náš život. V knize „Capitalism: The Unknown Ideal“ Randová říká:

  • „Kolektivismus je kmenová premisa prvotních divochů, kteří neschopni vymyslet práva jednotlivců, věřili, že kmen je nejlepší, všemocný vládce, který vlastní životy svých členů a může je obětovat, kdykoli se mu zlíbí.“

Podle této logiky, náboženská a politická kontrola, která brání jedincům usilovat o vlastní zájmy má být odstraněna. (Možná stojí za to zde poznamenat že iniciální sexuální scéna mezi protagonisty Randové knihy „The Fountainhead“ je znásilnění, při kterém „ona bojovala jako zvíře“.)

Trhlina v Randové filozofickém „objektivismu“ je jednoduchý fakt že lidé mají tendenci spolupracovat a starat se o druhé, jak poznamenalo spoustu antropologů, kteří studují lovce a sběrače. Tyto „prosociální tendence“ byly pro Randovou problematické, protože takové chování zjevně zmírňuje přirozené sobectví a proto by nemělo existovat. Vyřešila tento rozpor tvrzením, že lidé se zrodily jako tabula rasa, prázdná deska (jak věřilo mnoho lidí v její době) a prosociální tendence, zejména altruismus, jsou „nemoci“, které na nás uvalila společnost, zákeřné lži, které způsobují, že zrazujeme biologickou skutečnost. Například ve svém záznamu z deníku 9. května 1939 Randová uvažovala:

  • „Například když budeme diskutovat o sociálním instinktu – záleží na tom, jestli existoval u divochů? Předpokládejme, že lidé byli zrozeni jako sociální ( a i toto je otázka) – znamená to, že tak mají zůstat? Když člověk začal jako společenský živočich – není všechen pokrok a civillizace směřována k tomu, že z něj dělá individuum? Není toto jediný možný průběh? Jestli je člověk nejvyšší živočich, není člověk dalším krokem?“

Hrdinka jejího nejpopulárnějšího románu „Atlasova vzpoura“ personifikuje toto „nejvyššího živočicha“: John Galt je bezcitný průmyslník, který bojuje proti potlačujícím vládním regulacím, které stojí v cestě komerci a zisku. Jako revoltu, on a ostatní průmyslníci každý ukončí produkci svých továren, aby dostali světovou ekonomiku na kolena. „Vy nás potřebujete víc, než my potřebujeme vás“, to je jejich vzkaz.

Pro mnoho Randové čtenářů se filozofie nespoutaného sobectví oddaná hledání nespoutaného sobectví ukazuje jako idealizovaná verze jádra amerických ideálů: osvobození z tyranie, tvrdá práce a individualizmus. Slibuje lepší svět, jestli bude lidem jednoduše dovoleno usilovat o své vlastní zájmy bez ohledu na vliv jejich činů na ostatní. Koneckonců, ostatní jednoduše také usilují o své vlastní zájmy.

Takže co kdyby se lidé chovali podle Randové filozofie „objektivismu“? Co když nám je skutečně dovoleno být slepí ke všemu kromě našeho vlastního zájmu?

Moderní ekonomická teorie je založena přesně na těchto principech. Rozumný zástupce je definován jako osobnost, která je sobecká. Trh je soubor takových rozumných zástupců, kde je každý z nich také sobecký. Férovost do toho nevstupuje. V poslední epizodě Planet Money David Blanchflower, Dartmouthský profesor ekonomiky a bývalý člen Centrální banky v Anglii, se nahlas vysmál, když se jeden hostitel zeptal: „Je to fér?“

„Ekonomika není o tom být fér,“ řekl. „O to mi nejde.“


Ekonomové shledávají střídavě alarmující a zábavnou velkou část výsledků experimentálních studií, které ukazují, že lidé se nechovají podle zásad racionální teorie volby. Daleko více spolupracujeme a přejeme si věřit více, než je předpovězeno teorií, a vehementně odplácíme stejným, když se ostatní chovají sobecky. Ve skutečnosti musíme zaplatit pokutu za příležitost potrestat lidi, kteří se snaží zlomit implicitní pravidla férovosti v ekonomických transakcích.

Takže co kdyby se lidé chovali podle Randové filozofie „objektivismu“? Co když nám je skutečně dovoleno být slepí ke všemu kromě našeho vlastního zájmu?

Příklad z průmyslu

V roce 2008, se šéf Sears Eddie Lampert rozhodl restrukturovat společnost podle principů Randové.

Lampert rozdělil společnost do více než 30 samostatných jednotek, každou se svým vlastním managementem a každou zvlášť oceňoval za zisk a ztráty. Ideou bylo podporovat soutěž mezi jednotkami, u které Lampert předpokládal že povede k vyšším ziskům. Namísto toho se stalo, jak popisuje Mina Kimes, reportérka pro Bloomberg Business:

  • „Otevřený obhájce volné obchodní ekonomiky a fanoušek spisovatelky Ayn Rand vytvořil tento model, protože předpokládal, že neviditelná ruka trhu mu přinese lepší výsledky. Když se vedoucím společnosti řeklo, že se mají chovat sobecky, hádal se, že by si měli vést své vlastní divize rozumným způsobem, zesilovat celkový výkon. Namísto toho, divize se obrátily jedna proti druhé – a Sears a Kmart, zastřešující obchodní značky, trpěly. Interview s více než 40 bývalými vedoucími pracovníky, mnoho z nich, kteří byli na nejvyšších postech společnosti, líčí obraz businessu, který je zpustošený bojem, když jeho divize válčí bitvy o menší zdroje.“

Záběr zblízka na debakl byl popsán Lynn Stuart Parramore v článku v Salonu z roku 2013:

  • „Bylo to šílené. Vedoucí začali podkopávat ostatní oddělení, protože věděli, že jejich bonusy byly připoutány k individuálnímu výkonu oddělení. Začali se zaměřovat jedině na ekonomický výkon jejich oddělení na úkor celé značky Sears. Jedno oddělení, Kenmore, začalo prodávat produkty jiných společností a umístil je markantněji než Searsovy vlastní produkty. Oddělení soupeřili o prostor v reklamě v Searsových oběžnících… Oddělení už nebyly motivovány dělat oběti, jako třeba nabídnout slevy, aby dostaly kupující do obchodu.

    Ze Sears se stalo mizerné pracovní místo se spousty bojů a uječených zápasů. Zaměstnanci, zaměřeni pouze na vydělávání peněz ve svém vlastním oddělení, přestaly mít jakoukoli loajalitu ke společnosti nebo riskovat pro její přežití.“

Všichni známe konec toho příběhu: Sears uveřejnil snížení cen a společnost musela čelit bankrotu. Poučení z příběhu ve slovech Parramore:

  • „Čemu Lampert neporozuměl je, že lidé skutečně přirozeně inklinují k práci pro vzájemný prospěch organizace. Rádi spolupracují a často pracují produktivněji, když mají společné cíle. Dejte toto všechno pryč a vytvoříte společnost, která zničí sama sebe.“

Příklad z Hondurasu

V roce 2009 Honduras zažil státní převrat, když honduraská armáda vyhnala prezidenta Manuela Zelaya na příkaz honduraského Nejvyššího Soudu. Co následovalo, krátce poté sumarizoval honduraský advokát Oscar Cruz:

  • „Převrat v 2009 rozpoutal nenasytnost skupin s reálnou mocí v tomto státě. Uvolnil jim otěže, aby všechno převzali. Začali reformovat Ústavu a spoustu zákonů – v tomto kontextu ZEDE – a udělali z Ústavy nástroj pro své vlastní zbohatnutí.“

Jako část tohoto procesu honduraská vláda vyhlásila v roce 2013 zákon, který vytvořil autonomní zóny volného obchodu, které jsou řízeny korporacemi namísto států, ve kterých existují. Tak co byl výsledek? Spisovatel Edwin Lyngar popsal svou dovolenou v Hondurasu v roce 2015, zkušenost, díky které demaskoval Ayn Rand, dříve byl její podpůrce. Jeho slovy:

  • „Největší příklady indeterminizmu v praxi jsou stovky mužů, žen a dětí, stojících podél silnic po celém Hondurasu. Vláda nespravila silnice, takže tito zoufalí podnikatelé plní výmoly lopatami špíny nebo sutiny. Potom stojí blízko naplněných výmolů a vybírají spropitné od vděčných motoristů. Toto je poluce indeterminizmní inovace soukromého sektoru.“

Popsal životní podmínky takto:

  • „Na pevnině jsou dva druhy sousedství, slumy, které se zdají, že budou pokračovat věčně a sousedi střední třídy, kde je každý dům svá vlastní citadela. V San Pedro Sula je většina domů obklopená vysokými kamennými zdmi, ukončenými nahoře ostnatým drátem nebo elektrickým plotem. Jak jsem se procházel okolo těchto pevností, které vypaly jako hrad, jediné, o čem jsem mohl přemýšlet bylo jak toto skvělé toto město bude během zombie apokalypsy.

Bez kolektivního úsilí velké infrastrukturní projekty jako výstavba a oprava silnic chřadne. Obyvatel poukázal na to, že místo pro nové letiště, které by mohlo být největší ve Střední Americe, kdyby jen se mohlo postavit, ale není tu žádný soukromý sektor.“

Výlet do místní pizzerie byl popsán takto:

  • Prošli jsme branou a minuli muže v ležérních kalhotách s ještě ležerněji zavěšeným pistolovým pásem. Vítejte v libertarianském ráji Ayn Rand, kde má i vaše extra-velká pepperoni pizza svoji ozbrojenou stráž.

To je nevyhnutelný výsledek nezvládnutého vlastního zájmu, který se uvolňuje na neregulovaných trzích.


Přesto následovníci Ayn Rand stále tvrdí, že neregulovaný vlastní zájem je americký způsob, jak vládní zásahy potlačují individualismus a volný obchod. Jeden by dokonce čekal, že tito lidé budou bojovat i proti rozhodčím při sportovních událostech. Jak by bylo MMA, fotbal nebo rugby krásné, kdyby tito otravní rozhodčí neustále nepřekáželi vyjádření konkurence a vlastního zájmu?

Dalším způsobem jak se na to dívat, je položit si otázku proč je člověk stále jediným příslušníkem našeho druhu na planetě. A to i přesto, že během evoluce se objevilo mnoho jiných druhů hominidů. Jedno z vysvětlení je, že jsme byli chytřejší, nemilosrdnější a konkurenceschopnější než ti, kteří zanikli. Ale antropologická archeologie vypráví jiný příběh. Naše přežití jako druhu záviselo na spolupráci a lidech vystupujích v kooperativním úsilí. Spíše tedy než udržovat znalosti, dovednosti a zboží sami pro sebe, brzy je naši předci vyměnili volně napříč kulturními skupinami.

Když se tedy lidé chovají způsobem, který porušuje axiomy racionální volby, nebývají vždy pošetilými. Poskytují totiž vědcům pohled na prosociální tendence, které umožnily našemu druhu přežít a prospívat … tehdy i dnes.


Článek je překladem textu
What Happens When You Believe in Ayn Rand and Modern Economic Theory od Dr. Denise D. Cummins
(Překlad Anna Šnoblová)



Jak bude reklama vypadat?
-
Zakoupením reklamy odměníte autora článku částkou 60 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Překlady z cizích jazyků

Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.