Ostatní témata, Témata

„Stát blahobytu“ a „Mouse Utopia Experiment“ – aneb jak se z blahobytu stane posedlost

Tento článek si přečetlo již 1744 čtenářů

Welfare state je označením pro stát, který usiluje o zajištění blahobytu pro své občany prostřednictvím kvalitního sociálního zabezpečení. Díky zajištění základních potřeb, jako voda, jídlo, teplo a pocit bezpečí člověku zbude čas na budování kariéry a cestě za úspěchem. Tradiční společenské vazby jako náboženství, rodina, nebo národ jsou pak spíše zavazující, omezují osobní svobodu a překáží při cestě za štěstím. Vzniká tak společnost nezávislých individuí, žijících ve svých oddělených světech a představách o něm. Každý jedinec se žene za svým štěstím a nevidí, kam se řítí svět společný.[1]

Zajímavý pokus provedl Dr. John Bumpass Calhoun – jedná se o experiment s myšmi, kterým bylo dopřáno dokonalé prostředí k životu, a sledoval změny v jejich chování. Tento vědec přišel s novým termínem – behavioral sink, což se překládá jako „chování zkázy“. Experiment započal roku 1968 v Národním institutu zdraví v USA, v Marylandu. Zde Calhoun umístil osm myší do místnosti stvořené pro dokonalý život bez starostí. Místnost známá jako „Universe 25“ byla plně vybavena vším, co hlodavci potřebují k životu – dostatek jídla, vody, tepla, stovky „hnízdících“ místností, potřeby pro zábavu, všude čisté prostředía nikde žádní predátoři, žádné infekce a onemocnění. Sem bylo vloženo osm myší, čtyři samičky a čtyři samečci.

Nastala první fáze: populační exploze. V těchto dokonalých podmínkách se myši začaly automaticky množit. Každé dva měsíce se jejich počet zdvojnásobil – rodiny tvořily dynastie, existoval přirozený boj o postavení v hierarchii společnosti. Populační růst se s ubývajícím volným prostorem zpomaloval, až nastala druhá fáze: fáze zkázy. V přemnoženém prostředí mladí jedinci, kteří dosáhli dospělosti, nedokázali najít uplatnění – zařadit se do hierarchie či zplodit potomstvo – protože tato místa ještě nebyla uvolněna jejich „rodičovskou“ generací. Takovíto „vyloučení“ se v případě samic zdržují sami v „hnízdících“ boxech a odmítají společnost a v případě „přepyšněných“ samců – ti se shromažďují v centru „Universa 25“, kde se napadají a projevují jiné poruchy chování vůči sobě a okolí – patologická plachost, kanibalismus, agresivita. Jsou tedy uzavřeni ve svých světech a nehledí na smysl světa společného, a kam se řítí.


Další fáze oddaluje adolescenty ještě více od běžného způsobu života – separovaní od společnosti tráví všechen svůj čas jedením, pitím, čištěním srsti a úplně se vzdali snahy o sblížení. Dokonce ztratili základní pudy a znalosti, jak se prokázalo potom, co některé z těchto jedinců přemístili do „normálnějšího“ prostředí. Samičky a samci se přestali sdružovat, místo toho se většinou spojovali s jedinci stejného pohlaví. Samice, které měly potomky je i přes dostatek potravy samy zabíjely a jedly. Jedinci přestali vykazovat své charakteristické genderové rysy. Po méně než dvou letech pozorování populace začala stárnout a po čtyřech letech vymřela stářím.

Zřejmá je paralela mezi hlodavci a lidmi, co se týče vývoje podmínek a chování, avšak s tím rozdílem, že lidé dokáží myslet a snad nemůžeme očekávat podobný scénář. John Calhoun vidí společný rys – existují dva druhy smrti. První typ je duchovní smrt – přes maximální omezení vnějších hrozeb a maximalizaci vnějších požitků postihla Universe 25nezdravá duchovní situace“, plná přejídání a posedlostí sám sebou, pak tzv. „overreactingu“ a také odmítání klasických společenských rolí a jejich nahrazování stýkáním se stejně „odlišnými“ myšmi. Druhým typem smrti je smrt fyzického těla, která přijde po smrti ducha.[2],[3]

My lidé jsme, stejně jako ony myši, uvězněni v omezeném prostoru. V roce 1800 žila na naší planetě 1 miliarda lidí, v roce 2011 nás bylo již přes 7 miliard. Nacházíme se tedy v období populační exploze, která bude trvat do té doby, dokud nedosáhneme absolutní kapacity prostoru. Dnes již tato kapacita byla v přelidněných částech zřejmě naplněna – například v Japonsku. Podle údajů o světovém obyvatelstvu, které zveřejnil Populační referenční úřad USA, zaznamenává Japonsko největší pokles v počtu obyvatel ze všech zemí světa. V roce 2012 bylo Japonců přibližně 130 milionů. Při přetrvávajících trendech a porodnosti se odhaduje, že do roku 2050 klesne populace pod číslo 95 milionů. Japonsko má nejstarší obyvatelstvo na světě. Odhadem až milion mladých mužů je natolik sociálně plachých a neschopných sociální interakce, že vycházejí ven výhradně v noci, když všichni ostatní spí. Jdou si do města obstarat jídlo. Říkají jim Hikikomori. „Tito lidé vykazují chování zkázy, odmítají se účastnit společného světa, či se zajímat o opačné pohlaví – nevidí v tom žádný požitek a úmyslně se mu vyhýbají.“[4] Lidé jsou však bytosti myslící – tvoříme si virtuální realitu, díky níž se vzájemně propojujeme, avšak zároveň nás paradoxně od sebe ještě více odděluje. Komfort se stal naším mentálním vězením a je těžké z něj vystoupit, protože je součástí jedné Velké Pravdy, kterou tu spolu hrajeme a které vzájemně věříme.


Výzkum však kromě uvědomění přináší i další možnosti a naděje. Dr. Calhoun po sléze experiment zopakoval, jenže vedle nedostatku místa a dostatku vnějších potřeb měly myši navíc nově vytvořený abstraktní prostor“ plný kreativity, umění a společnosti, která nebyla založena na sociálních hierarchiích. Kromě tedy materiální utopie to byla také utopie duchovní, kdy hlodavci spolupracovali, aby dosáhli štěstí.[5] Myši byly nuceny spolupracovat například tak, že aby se jedna mohla najíst, musela jí druhá zmáčknout páčku. Byly aktivně podněcovány ke kooperaci a následně inovovaly řešení a zachovaly si své klasické genderové a jiné rysy.

Téma tohoto výzkumu je velice názorně zobrazeno ve filmu: Švédská teorie lásky (2015). Film popisuje, jak se modelový příklad sociálního státu – Švédsko, snažilo dosáhnout maximální nezávislosti svých obyvatel formou rozvinutých sociálních služeb, aby měli co nejméně povinností (něco jako myši v Universu 25). Vyzdvihováním individualismu nad tradiční rodinné a společenské vazby a jejich nahrazení online – virtuálním světem se však po asi čtyřiceti letech dostali do situace, kdy si lidé jsou naprosto cizí, odtrženi sami do sebe, žijí a umírají sami. To proto, aby si nepřekáželi při cestě za „štěstím“ – tvrdí logika tohoto přístupu. (Podobný vývoj vidíme u myší v Universu 25, v období počátku „fáze zkázy“, kdy v přemnoženém prostředí mladí jedinci, kteří dosáhli dospělosti, nedokázali najít uplatnění – zařadit se do hierarchie či zplodit potomstvo, se po sléze uzavírali ve svých „hnízdících“ místnostech, kde se starali jen o sebe a ven vycházeli pouze pro nutnou potravu.)

Tento článek vede k otázce: bude společnost racionálních bláznů, v níž jsme se ocitli, schopna socializovat mladé generace[6]? Pokud pochopíme smysl našich každodenních činů, tak si uvědomíme, že každý nákup, každé plýtvání proudem, či vodou, každá promarněná energie na hádku, nebo každá negativní myšlenka, ubližuje Zemi a tedy i nám, nebo nám a tedy i Zemi. Za stav dnešního světa, toho jak planeta vypadá a bude vypadat následující roky, jsme odpovědni MY. Naše (s)potřeba nepotřebného. Nutíme se dělat to, co nechceme, abychom si mohli pořídit to, co nepotřebujeme, jen proto, aby to viděl někdo, koho nemáme rádi. Dokud sami nebudeme schopni udržet dobré vztahy, budeme vychovávat děti stejným způsobem (televizí, telefonem, tím, co je „cool“. Je to to nejsnadnější, co rodič může udělat. Předložit dítěti umělou cetku místo toho, aby s ním šel do parku pozorovat živé brouky) a dokud budeme podporovat stejné prodejce a volit stejné politiky, tak budeme stále manipulováni a směrováni někam, kde se štěstí hledá jen marně. Snažit se neodlišovat a dělat to, co je běžné, protože to tak dělá většina, to už je přežitek socialistických dob. Je načase ať vezme každý zodpovědnost za své konání do svých rukou!


  • [1] Pozn.: myšlenka Václava Bělohradského
  • [2] GIAIMO, C. The Doomed Mouse Utopia That Inspired the ‘Rats of NIMH’. In: Atlas Obscura [online]. 2016 [cit. 2017-04-22]. Dostupné z: http://www.atlasobscura.com/articles/the-doomed-mouse-utopia-that-inspired-the-rats-of-nimh.
  • [3] Dokonalý život zabíjí: Experiment na myších, který překvapil. In: Ifenomen.cz [online]. Věda, 2017
    [cit. 2017-04-22]. Dostupné z: https://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil.
  • [4] Tamtéž.
  • [5] GIAIMO, C. The Doomed Mouse Utopia That Inspired the ‘Rats of NIMH’. In: Atlas Obscura [online]. 2016 [cit. 2017-04-22]. Dostupné z: http://www.atlasobscura.com/articles/the-doomed-mouse-utopia-that-inspired-the-rats-of-nimh.
  • [6] VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ Papežovy smažené brambůrky aneb Triumf struktur [online]. [cit. 2018-04-09]. Dostupné z: http://www.multiweb.cz/hawkmoon/strana16.htm

Jak bude reklama vypadat?
-
Zakoupením reklamy odměníte autora článku částkou 60 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
David Hmíra
  • Bakalářem oboru Středoevropská studia na Slezské univerzitě v Opavě.
  • Žijící alternativní život, hledající alternativní cesty.
  • Kopné právo a návrat ke kořenům je jednou z těch cest.
  • Historie je iluze psaná vítězi.



One thought on “„Stát blahobytu“ a „Mouse Utopia Experiment“ – aneb jak se z blahobytu stane posedlost”


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.