Kdo zabil evropskou sociální demokracii?

Překlady z cizích jazyků 11/03/2018

<<< předchozí část textu

Stala se obětí vlastního úspěchu

V současné době je otázkou, co by sociální demokracie měla udělat jinak.Kritici zrychlili oblibu Schrödera a Blaira, ale větší část významných ekonomů již v té době argumentovala, že se Evropa stala nekonkurenční a rovněž přetížená dluhy. Konsesuální nápravou by se mohly stát rozpočtové škrty. V té době jen málo lidí tvrdilo, že deficitní financování sociální státu bude udržitelné. Nebezpečí, které v takovém případě přestavuje trh, se vidělo pouze minimálně. Jednoduše řečeno, lze říci, že prosperita zabíjí sociální demokracii.

“Lidé mezi velkými stranami
nevidí prakticky žádné rozdíly”

– Kevin Kuehnert, SPD

Zakladatelské ideály hnutí, kterými byly především – štědrý sociální stát, se zdravotním systémem, vzděláním a důchodovým systémem, dostaly řadu evropských obyvatel z proletariátu do střední třídy. V některých evropských zemích je dnes stejně pravděpodobné, že potkáte sociálního demokrata ve střední třídě, jako že někdo nosí bílý či modrý límec.

Další stranou jsou samozřejmě technologie, které navždy změnily povahu zaměstnávání. Dávno pryč jsou časy pásové výroby. Kdysi velké průmyslové odborové svazy, jenž byly jakýmsi základním jádrem sociální demokracie již vybledly a byly ponechány ve prospěch prosperující střední třídě.

Výsledkem toho je fakt, že sociální demokracie ztratila svůj důvod existence. Strana se samozřejmě snažila nalézt nějaké hlavní téma německé kampaně. Nakonec se zabývala otázkou “spravedlnosti. Pro levicové hnutí však tyto slogany mohly být spíše důvodem k výsměchu.

“Lidé mezi velkými stranami nevidí prakticky žádné rozdíly” – Kevin Kuehnert, SPD, který se postavil proti vzniku další velké koalice. “Všechny velké strany jsou bez rozdílu proevropské, zároveň se snaží trochu zabývat i ochranou životního prostředí. Kde je však rozdíl?”

Kuehner a další členové levicové SPD požadují, aby strana vynakládala větší úsilí při zvyšování minimální mzdy, ochraně pracujících svobodných matek a dalším problémům, se kterými se potýkají jedinci s nižší výší příjmů. Ovšem v době, kdy je země v silném ekonomickém růstu a zároveň i razantně klesá nezaměstnanost, je toto NICHE PUBLIKUM.

“Posun směrem vpravo”

V průběhu posledních let usnadnila politika sociální demokracie vzestup mnoha levicových stran, a to od hnutí, mezi které můžeme zařadit Zelené, až po nejrůznější populistické skupiny, ke kterým se řadí španělská skupina Podemos. Ještě větší hrozbu pro sociální demokracii však mohou přestavovat pravicové strany. V zemích, jako je například Francie či Rakousko, lze předpokládat, že sociální demokraté zapříčinily, a to z větší části, vzrůst populistického proudu. Podpora sociální demokracie pro azylové a přistěhovalecké předpisy je velice štědrá. Pro mnohé příznivce sociální demokracie však tento postoj není vhodný.

Rostoucí tok přistěhovalců, který můžeme v posledních desetiletích pozorovat, a jenž je spojený s evropskou krizí uprchlíků, přivedl k volbám i voliče s nižšími příjmy. Někteří z nich mají obavu o ztrátu zaměstnání kvůli levnější pracovní síle, jiní se obávají dopadu, který mohou mít přistěhovalci na jejich kulturu či národní identitu. Politické strany, jako je Francouzská národní fronta či Alternativa pro Německo, se na těchto obavách obyvatel přiživují. Sociální demokracie tak musí najít nějaké úspěšné řešení, aby mohla čelit tomuto problému.

“Vidím posun pravicových stran, na který levicové strany neodpovídají.” řekl von Lucke.

Mezi evropskými sociálními demokraty vyvolal naději nedávný úspěch mladých politiků, jak je francouzský Emmanuel Macron nebo rakouský Sebastian Kurz. Tato naděje spočívá v tom, že se mnozí domnívají, že by jim správná osobnost mohla pomoci.

Případ italského Mattea Renziho všem pohled na tuto naději může změnit. Ve chvíli, kdy začal být Renzi oslavován jako osobnost budoucí evropské sociální demokracie, tak jeho popularita začala uvadat. V roce 2014 získal Renzi více než 40% hlasů ve volbách, a to především díky slibu, jenž nabízel oživení italské stagnující ekonomiky. Mnoho obyvatel Itálie totiž touží po návratu starých, ale dobrých časů. Změna se nepodařila, jeho strana nedokázala splnit předvolební sliby. Ekonomika se sice trochu změnila, ale většina obyvatel nepociťuje žádné výhody. Mladí lidé jsou z velké části vyřazení z trhu práce.

Pod dohledem EU a Evropské centrální banky nemůže vláda najít jednoduchou cestu z tohoto problému tak, jak tomu bylo v minulosti. V Itálii se tak frustrovaní voliči začali stávat populisty stejně tak, jako je to v jiných zemích EU. Sice je pravděpodobné, že v příští vládě bude jeho strana hrát nějakou roli, ale to závisí převážně na schopnosti Siliva Berlusconi získat hlasy, jenž by mu umožnily vytvořit velkou koalici.

Avšak, někteří pozorovatelé vyslovují domněnky, že stejný celosvětový otřes, který vyvolala krize středové levice, mohl rovněž prokázat i hodnotu politické síly.

“Sociální demokracie stále hraje v Evropě svou roli,” zdůraznil Michael Broening, analytik společnosti Friedrich-Ebert-Stiftung, jenž je podporován nadací SPD. “Problém tkví v tom, že sociálně demokratické strany již zapomněly, jak se mobilizovat,” dodal. “Ve chvíli, kdy se jim podaří opět zjistit, jak toho dosáhnout, budou toho moci udělat ještě hodně.”