Když se Alexandria Ocasio-Cortez setkala s Gretou Thunbergovou: „Naděje je nakažlivá“

Překlady z cizích jazyků 29/06/2019

První z nich je nejmladší americká kongresmanka, druhá švédská školačka. Dva z nejsilnějších hlasů v tématu podnebí se poprvé setkávají.

Alexandria Ocasio-Cortez vstupuje do zasedací místnosti svého úřadu v Queensu v New Yorku, po krátkém zpoždění. To dle jejího asistenta nebylo způsobeno voličem, který na ni čekal na cjhodbě. Greta Thunberg je ve svém domě ve Švédsku, její otec testuje technologii pro video spojení, zatímco teenagerka čeká v pozadí. Aktivistky se nikdy nesetkaly, ani spolu nemluvily, ale jako dvě z nejviditelnějších klimatickcýh aktivistů na světě si navzájem velmi dobře uvědomují jedna druhou.

Nyní 16letá Greta Thunberg se stala známou minulý rok když každý pátek chyběla ve škole před švédským parlamentem protestovala proti politickému nicnedělání v souvislosti s klimatickou krizí. Tím odstarotvala mezinárodní hnutí školních stávek pro klima, ve kterém ji následovaly miliony dalších dětí. Ocasio-Cortez, demokratický zástupce pro 14. kongresový obvod v New Yorku, je ve věku 29 let nejmladší ženou, která kdy zasedla v Kongresu. To v roce 2018 byla velká událost pro politickou vládu. Ve funkci je teprve necelý rok, což je vzhledem k rozsahu pokrytí, které vytvořila, mimořádné. V únoru Ocasio-Cortez předložila Sněmovně reprezentantů USA ekologický dokument „Green New Deal“ v níž požadovala mimo jiné dosažení „nulových“ skleníkových plynů během deseti let, „úplné opuštění fosilních paliv“,stejně jako modernizaci všech budov v USA tak, aby splňovaly nové energeticky účinné standardy.

Zatímco se Green New Deal těší podpoře od demokratických prezidentských kandidátů Elizabeth Warren, Kamala Harris a Amy Klobuchar, stejně tak je zesměšňován třeba Předsedkyní Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi (“zelený sen nebo jak tomu říkají“), a v Senátu odmítnut Republikány. Stejně jako Thunberg však Ocasio-Cortez z neúspěchů od opozice získává takovou energii, která jí kupříkladu přivedla 4,41 milionu followerů na Twitteru. A to politiky stojící jí v cestě poněkud znervozňuje.

Během svého rozhovoru obě ženy diskutují o tom, jaké to je být odmítám z důvodu věku, jak můžeme být deprivováni z budoucnosti, nebo jaké aktivistické metody fungují. Ocasio-Cortez hovoří se svou obvyklou zapáleností a brilancí, která se proti obecnému úzu politického diskursu zdá být překvapivě přímočará. Thunberg se zase, neobyčejnou věcností, informovaností a sebejistotou, drží v rozhovoru s voleným úředníkem téměř dvojnásobkem věku a promyšleně bezchybnou angličtinou. V některých ohledech jsou tak rozdílné, jak jen můžou být – politička pracuje z uhlazeného prostřed ve Washingtonu a teenager v jejích ponožkách a legínkách, pracuje ze své ložnice, aby dosáhl zbytku světa. Je cosi velmi elektrizujícého, v rozhovoru mezi těmito mladými ženami, pocit generačního vzestupu, který, jak víme už od renesance, má moc zapálit hnutí a změnit historii.

Alexandria Ocasio-Cortez: Je mi ctí se s vámi setkat!

Greta Thunbergová: Mě taky!

AOC: Děkuji. Jsem tak nadšená, že může probíhat tento rozhovor. Vzpomínám si, jak jsem před několika měsíci slyšela váš projev – byla jsem v Harlemu se známým, a on říkal: „Poslouchala jste už tuto mladou ženu?“ Slyšela jsem vaši řeč a byla jsem nadšená, protože tady ve Spojených státech, když jsem se o to pokoušela, lidé říkali, že není třeba rozvádět tento druh nebezpečí [o klimatu], a že je to radikální a zbytečné. To jak vyjadřujete svou víru v to co i já , je tak vzrušující a potvrzující. Chtěla jsem vám poděkovat za vaši práci.

GT: Děkuji moc za zastání a naději pro mnoho lidí, a to i zde ve Švédsku.

AOC: Jedna z věcí které jsem od Vás slyšela je, jak často lidé říkají: „Nepolitizujte mladé lidi.“ Je to téměř tabu. Že když někdo takhle mladý zastává nějaké politické postoje, tak je to manipulativní nebo špatné. Považuji to za velmi povýšenecké. Proč byste si, v dnešní době a s přístupem k informacím, které máme, nemohla tvořit své vlastní názory a obhajovat je. Zajímalo by mě, jak k tomu přistupujete – pokud to na Vás někdo použije?

GT: To se děje pořád. To je v podstatě všechno, co slyším. Nejčastější kritikou, kterou dostávám, je to, že jsem manipulována a že by se děti neměly využívat politicky, protože to je zneužívání a že nemůžu myslet na sebe a tak dále. A je to už i dost nepříjemné! Také mám možnost vyjádřit se – proč bych neměla být schopna vytvořit si svůj vlastní názor a pokusit se změnit názor lidí?

Ale jsem si jistá, že to taky hodně slyšíte; že jste příliš mladá a nezkušená. Když vidím všechnu tu nenávist, kterou musíte snášet, upřímně nemůžu uvěřit, jak se vám daří zůstat tak silná.

AOC: Myslím si, že to, co si lidé někdy neuvědomují, je to, že lidé ve Spojených státech, kvůli rozdílu mezi bohatými a chudými, skutečně identifikují Wall Street jako velmi silnou politickou sílu. Díky našim pravidlům mohou politici přijímat příspěvky z kampaní na úrovni, která je pravděpodobně nad rámec toho, co by bylo přípustné v jiných částech světa.

Co však lidé nevidí, jak silná je lobby fosilních paliv. Bratři Kochovi v USA v podstatě zakoupili celou Republikánskou stranu, ale lidé zapomněli, že vydělali peníze z ropy a plynu. Odtud pochází jejich bohatství. A myslím, že to je to nám vadí. Závažnost negativních vazeb nám ukazuje čemu tady čelíme. Můžete se na to dívat se zoufalstvím, nebo se na to můžete podívat s nadějí. Že jsme dostatečně silní: že jsme tak silní, že jsme schopni to věrohodně přijmout a skutečně se proti tomu postavit na odpor.

GT: Ano, myslím, že ropná lobby je v USA obrovská a i my máme takové lobby ve Švédsku. Ne tolik, ale …

AOC: Jaká je nejúčinnější taktika při získávání pozornosti pro environmentální hnutí? Co jste udělali, nebo jaké postupy byly nejvíce účinné?

GT: Myslím, že je to o celém tom činu, v tom když jsem se jen sama posadila před parlament – myslím, že to mělo obrovský dopad, protože to lidé viděli a dotklo se jich to. Miliony dětí po celém světě, stávkující a říkající: „Proč bychom měli studovat budoucnost, která už nemůže existovat?“ Toto není o mně, to je o celém tom hnutí.

AOC: Další otázka, kterou na Vás mám, je, že dost lidí mluví o Švédsku a jiných severských zemích jako o inspiraci. Lidé říkají, že tohle [pokročilé myšlení o klimatické krizi] by se v USA nikdy nemohlo stát, protože jsme mnohonárodnostní demokracie. Skutečnost, že Švédsko a další místa jsou homogennější, znamená, že jsou schopni lépe vycházet. To je kvůli rasové rozmanitosti a problémům s imigrací a tak dále, že se nemůžeme domluvit, abychom proti tomu bojovali. Zajímalo by mě, co na to říkáte.

GT: Mnoho lidí, zejména v USA, vidí země jako Švédsko nebo Norsko nebo Finsko jako vzory – že máme takový sektor čisté energie a tak dále. To může být sice pravda, ale nejsme vzory. Švédsko je dle WWF jednou z TOP10 zemí na světě, pokud jde o nejvyšší ekologickou stopu. A pokud počítáte spotřebitelský index, pak patříme mezi ty s tím nejhorším na obyvatele.

Ve Švédsku je nejběžnějším argumentem, že bychom neměli přistupovat k činům, že jsme přece malá země s pouze 10 miliony obyvatel – že bychom se měli více zaměřit na pomoc jiným zemím. To je tak neuvěřitelně frustrující, protože proč bychom se měli dohadovat o tom, kdo nebo co je třeba změnit? Proč nepřevzít vedoucí roli?

AOC: Tady slýchám stejný argument. A tohle jsou Spojené státy americké! Lidé říkají: „No, měli bychom počkat na Čínu, aby něco udělala.“ Sice zde existuje politická kultura lidí hlásající jejich AMERICA FIRST – že USA je nejlepším národem na světě, ale zároveň říkají: „No, Čína to nedělá, proč bychom měli my?“

A myslím si, že je to stejná otázka: budeme se muset rozhodnout jestli budeme leader, nebo jestli si budeme sedět na rukou. Vypadá to, že jsou hrdí na to, že vedou na užití frackingu, že jsou jedničkou v ropě, ve spotřebě, v jednorázových plastech. Nezdá se však, že by se chtěli pyšnit i vůdčí rolí v životním prostředí a příkladu pro naše děti.

GT: Ano. Země jako Švédsko nebo USA, protože jsme bohatými zeměmi, musí jít příkladem. Protože lidé v chudých zemích potřebují být schopni zvýšit svou životní úroveň. Máme povinnost být vůdcem, když už v podstatě máme všechno.

AOC: Přesně. Lidé považují vůdcovství za okouzlující, mocnou věc. Chcete-li být vůdcem, musíte ale být první kdo si určí úkoly. Lidé si neuvědomují, že vedení je také nesmírně obtížné. Vedení je odpovědností. Vedení není zábava. Vedení je o tom, že dělá věci dříve, než to udělá někdo jiný. Vedení je o riskování. Vedení je o rozhodování, když 100% nevíte jaký bude výsledek.

Je to nesmírně snadné pozorovat – je to ta nejjednodušší věc na světě. A následky jsou škodlivé. Jste příliš pozadu. Nemáte kontrolu nad svým osudem. Nejste svým vlastním pánem, věčně. Často jste pod tlakem někoho jiného. Je to však nesmírně snadné, protože nemusíte určovat budoucnost. Zdá se, že tohle je to skutečně rozhodnutí o tom, zda budeme leader nebo ne.

Zajímalo by mě co Vás k tomu vás vede a co žene kupředu? Je tu myšlenková škola – já osobně s ní nesouhlasím – který říká, že pokud budete vzdělávat lidi příliš mnoho [o klimatu], budou si myslet, že je už příliš pozdě, propadnou zoufalství a nebudou jednat vůbec. Takže jsem zvědavá, vzhledem k tomu, jak je to velký problém, proč nejste zoufalá tak, že každý den čekáte na gauči na apokalypsu? [Smích]