AOC: Já jsem měla podobný bod zlomu, ačkoli to mělo více co do činění s nerovností příjmů. Mnoho lidí ví, že před několika lety jsem pracovala v restauraci, šla na vysokou školu, pracovala jsem na mnoha věcech, a moje rodina upadla do mnoha neštěstí – můj otec onemocněl a tak dále. Pracovala jsem v té restauraci a chodila tam každý den a byla z toho opravdu depresivní. Cítila jsem se tak bezmocně, a jako bych nemohla udělat nic, co by mohlo účinně čelit obrovskému tlaku společenských struktur, které jsou v USA navrženy tak, aby udržely dělnickou třídu chudou , a tu bohatou ještě bohatší.

Na chvilku jsem se opravddu topila v zoufalství: Co mám dělat? Je to můj život? Jen pracovat, vědět že věci jsou tak těžké, pak jít domů a pak zase znova. A myslím si, že to co pro mne bylo tak hluboce osvobozující, byla účast na mé první akci – když jsem odešla do oblasti Standing Rock v Dakotě, abych tam bojovala proti frakovacímu potrubí. V té době se to zdálo nemožné. Byli to jen normální lidé, kteří se jen sešli a stáli na zemi, aby tam zabránili stavbě tohoto potrubí. Cítila jsem se nesmírně silná, i když jsme neměli nic hmotného – jen to, že jsme se postavili do cesty nejsilnějším korporacím na světě.

Právě zde jsem se naučila, že naděje není něco co máte. Naděje je něco co sami svou činností vytvoříte. Naději musíte projevit světu, a jakmile ji má jeden, tak může být nakažlivá. Ostatní lidé se pak také dají tou nadějnější cestou.

GT: Jooo! Znám tolik lidí, kteří se cítí beznadějní, a ptají se mě: „Co mám dělat?“ A já říkám: „Makej. Udělej něco. “Protože to je nejlepší lék proti smutku a depresi. Vzpomínám si na první den, že když jsem šla místo školy stávkovat před švédský parlament, cítila jsem se tak sama. Protože všichni šli rovně, nikdo se na mě ani nedíval. Ale zároveň jsem byla plná naděje.

AOC: Je pravda, že lidé moc nevědí jak tyhle malé činnosti můžou něco změnit. Viděla jsem to i v kanceláři. Je tu tolik cynismu, jak můžu něco udělat? Jen tím že jsem se objevila?

Myslím, že někdy jsme až posedlí poměřováním. Co se stane když stojíš před parlamentem s cedulí? To žádné emise uhlíku nesníží. Nezmění to přímo žádné zákony. Ale způsobuje to, že mocní lidé něco začnou pociťovat a lidé to podceňují. Pro volené úředníky je stále těžší a těžší dívat se do očí.

Právě dnes ráno mi byl poslán obrázek staršího pána ze Středozápadu sledujícího nějaké katastrofické záplavy – začínáme v USA vidět záplavy tam kde předtím nikdy nebyly. Na Středozápadě existuje „katastrofický balíček“ který neprošel, a právě tam byl popisek: „Záleží vám na mně?“ Stál před kongresovou budovou a věděl, že kolem něj budou muset členové projít. A řekla bych, že je to velmi inspirované akcemi, které jste podnikli.

Největší zbraní, kterou lidé mají, je pokusit se vás přesvědčit že na tom nezáleží. Říká se: „To nic nezmění.“ Protože pokud můžete lidi přesvědčit, že na tom nezáleží, pak nic neudělají a může se pokračovat tak jako obvykle. Už nejsme v pozici, abychom zabránili [klimatické katastrofě], aby se děla – nyní jsme na už ve fázi minimalizace škod. A protože tyto povodně a bouře jsou tady, myslím, že stále více lidí bude ochotných postavit se samo za sebe.

GT: Mám otázku. Slyšela jsem o tom, jak špatná je situace v USA s klimatickým popíračstvím, až je těžké tomu uvěřit. Ve Švédsku je to špatné – ale viděla jsem zprávy o tom, jak málo médií v USA zmiňuje klimatickou krizi a jak se s ní zachází. Jak špatné je to ve skutečnosti?

AOC: Řekla bych, že to bylo historicky velmi, velmi špatné. Ale zlepšuje se to

V 70. letech provedl ExxonMobil interní výzkum, který nejenže dokázal, že změna klimatu je skutečná, ale i to že oni, ropná společnost, investovali do modelování, aby zjistili, jak špatné to bude. Některé z jejich modelů byly tak sofistikované, že v 70. letech předpovídaly povětrnostní podmínky až do roku 2012 – a mnohé z nich byly přesné. Věděli přesně, co se děje.

Jenže co udělali. Od roku kdy jsem se narodila, kolem roku 1989, začali financovat spoustu médií a lobbistických kampaní. Věděli, že nemůžou financovat kampaně přímo s tím, že změna klimatu není skutečná. Mohli ale financovat kampaně zaměřené na pochybnosti. Takže vedli kampaně říkající, že musíme vidět více vědy rozvrátit obecný konsensus. Po velmi dlouhou dobu to fungovalo a bylo to velmi špatné. V roce 1989 jsme se velmi přiblížili k tomu něco dělat s podnebím. Ale lobbing byl tak silný, že se vše zastavilo – bylo tu téměř 40% republikánských voličů, kteří nevěřili, že změna klimatu byla ustálená skutečnost.

Ale myslím, že kvůli naší činnosti a našemu hnutí tyto čísla v posledních několika letech prudce klesají. A zejména v posledním roce, s tlakem na Green New Deal, spojující vše co se děje se změnou klimatu. Lidé trpící stále horšími hurikány to už nevidí jen jako by to byly nehody, nebo jen věci, které se stávají – pokaždé, když přijde bouře, mluvíme o změně klimatu. Dalším krokem je nejen uznání, že je to skutečné, ale upřednostnění jako hlavní problém. Včera jsme dostali několik velmi povzbuzujících čísel – před rokem nebo před dvěma lety, pouze 20% demokratických voličů, více liberálních voličů v zemi, považovalo změnu klimatu za hlavní problém. S naším jednáním a organizováním mládeže, které se nyní děje, to vzrostlo. Viděli jsme v „brzyhlasujících státech“ i to že 70% demokratických voličů se domnívá, že Green New Deal by měl být hlavním problémem a že by podporovali kandidáty, kteří jej podporují, a že jeho nepodpora je jako červená pro mnoho voličů. Domnívám se, že se pohybujeme kupředu, ale k tomu abychom se posunuli, je zapotřebí této radikální akce.

Historicky jsme měli problémy s mediálním přístupel ke klimatické krizi – myslím že neuvědomování si je stejně špatné jako to popírat. Máme problémy, protože většina našich médií je řízena ziskem, a pokud něco nevede k zisku, tak se tomu až tak nevěnují. Ale prostě nemáme na výběr. Musíme to udělat.

GT: Viděla jsem velmi čerstvá data, myslím že to bylo včera, o tom že asi 2% švédské populace nevěří v klimatickou krizi. Zde to není moc přijatelné, aby v něj nevěřili. Každý souhlasí s tím, že je to fakt. Ale moc o tom stále nemluvíme a není to priorita. Jednoduše to považujeme za jakýkoli jiný problém.

AOC: Proč si myslíte, že mladí lidé jsou v této otázce silnější a přesvědčivější?

GT: To má mnoho důvodů, ale myslím, že hlavní je, že je to naše budoucnost, která je ohrožena. Většina z nás ví, že to bude mít vliv přímo na naše životy – že to není jen něco, co by se mohlo stát v budoucnu. Už je to tady a bude to horší, a mnozí z nás chápou, že to může udělat náš život mnohem horší. A také, že jako mladí lidé nejsme zvyklí na systém. Neřekneme: „Vždycky to tak bylo, nemůžeme nic změnit.“

AOC: Jsem vždycky říkala lidem, že mládež je studnice myšlenek. A my mladí lidé, máme tendenci přijít a téměř brát toto myšlení za samozřejmost, protože jak jste řekla, my jsme svět ještě neviděli, toto je naše první cesta, a tak máme tendenci zpochybňovat všechny nesmyslné věci vycházející právě z důvodů zastaralé logiky. Mám tři a čtyři roky staré neteře a synovce a vždycky se ptají: „Proč, proč, proč, proč?“ Pro mnoho lidí to může být poněkud dráždivé. Ale myslím, že je to někdy dráždivé, protože pro ně nemají odpovědi.

Můžete být mnohem starší a stále součástí hnutí pro mládež, pokud odmítnete dělat věci jen proto, že to tak bylo vždy. Věřím, že mladí lidé mají přirozené čisté vidění světa. Vždy jsem měl pocit, že sociální hnutí a hnutí mládeže by měla být i nadále morálním kompasem, který řídí naši vizi.

GT: Ano, vždy mi to připomíná Císařovy nové šaty. Každý věří v tuto lež, že jen dítě se odváží pochybovat.

AOC: Správně. Když jsem poprvé kandidovala, lidé mě často označovali za dítě. Jsem mnohem starší než ty! Byla jsem ale stále ještě velmi mladý na někoho kdo by měl zastávat takové silné místo. Lidé by řekli: „Vy nevíte, že to tak vždycky bylo? Má tolik peněz a síly. Není důvod, proč byste měla vyzývat někoho ve vaší vlastní párty – měli bychom vyzvat lidi v jiných stranách.“ A tak dále a tak dále. A byly to jen různě zaobalené pokusy mi říct jak jsem nezkušená, příliš naivní, příliš mladá a příliš bezmocná.

Myslím, že pouhé odmítnutí přijmout to může změnit náš svět. To je přesně to, co jste udělal.

GT: Myslím, že jsme to udělali obě.

[Greta se zmínila, že plánuje v srpnu cestovat do USA, aby se mohla 23. září zúčastnit summitu OSN o klimatu.]

GT: Neplánuji z klimatických důvodů létat, takže to ještě není 100% jisté, ale ještě to řešíme. Je to velmi těžké, ale myslím, že by to mělo být možné.

AOC: To je neuvěřitelné. Jsem tak nadšená, že jsem to mohla sledovat. Dejte nám vědět, jak vám můžeme pomoci. Myslím si, že jedna z věcí, kterou musíme začít komunikovat, je to, že se jedná o globální boj, a není to o tom, co dělá Švédsko nebo USA – je to o tom, co děláme všichni, jako jedno hnutí? Myslím, že síla toho je velmi reálná. Přeji vám hodně štěstí a znám mnoho členů Kongresu, pro které by byla čest se s Vámi setkat.

GT: Děkuji moc.

AOC: Děkuji moc, Greto. Dejte nám vědět, až budete vědět datum příjezdu. Pokud přistaneš v New Yorku, přivítáme tě v Queens.