V Německu se 1. září budou konat zemské volby ve spolkových zemích Braniborsko a Sasko. Všeobecně se předpokládá, že posílí euroskeptická a protiimigrační strana Alternativa pro Německo, převážně v Sasku, tradiční baště této strany, kde by mohla získat až čtvrtinu hlasů a stát se tak druhou nejsilnější stranou tohoto regionu po vládnoucí konzervativní CDU, které volební odhady přisuzují výsledek okolo třiceti procent hlasů. A přestože posílení AfD bude nejspíše komplikovat vyjednávaní o nové koalici ve výše zmíněných spolkových zemích, Německo žije zcela jiným fenoménem. Ve stínu obav z posílení populistické Alternativy vyrostlo něco jiného, něco zeleného.
Ve Spolkovém sněmu jsou Zelení zastoupeni již od devadesátých let minulého století. Tato strana, která by se na začátku svého politického působení dala považovat za “alternativní a protestní“, je již plně etablovaná. Její hvězda postupně a stabilně stoupá již od voleb do spolkového sněmu konaných v roce 2017. Svou novou hlavní roli hegemona nalevo od středu Zelení potvrdili v květnových volbách do Evropského parlamentu, ve kterých poprvé od svého vzniku překonali hranici dvaceti procent. V těchto volbách předstihli nejen euroskeptickou AfD, ale také sociální demokracii SPD, která se od voleb v roce 2017 zmítá v relativní nestabilitě a hledá směr, který by ji dovedl zpátky na “výsluní“. Rozpory v SPD jsou způsobené jednak programovými neshody, ale také odlišným pohledem na současnou vládnoucí koalici, kterou sociální demokraté uzavřeli s konzervativní Unií kancléřky Merkelové.
Tyto neshody v současné vládní straně hrají výrazně do karet německým Zeleným, kterým se daří oslovit zatoulané voliče SPD. Pod politické křídla zelených se ale stahují nejen bývalí sociální demokraté, ale také voliči konzervativní CDU a liberální FDP. Němečtí Zelení si v průzkumech veřejného mínění udržují stabilní výsledek lehce pod pětadvaceti procenty. Zelené lze do jisté míry považovat za politický protiklad populistické AfD, což se projevuje i ve volebních výsledcích v jednotlivých spolkových zemích. Jednoduše řečeno, čím jasněji září hvězda Zelených, tím méně úspěšnou je AfD a naopak. Z toho lze stále jasně vidět rozdíl mezi bývalou západní a východní části Německa. Ve spolkových zemí bývalého NDR dosahují Zelení v průzkumech okolo patnácti procent, zatímco v tradičně zelených baštách často překonávají hranici třiceti procent.
Pokud se Zeleným podaří ve stejném duchu pokračovat do celostátních voleb v roce 2021, lze považovat jejich vládní angažmá v další vládě za velmi pravděpodobné. Jednalo by se o první vládní účast ve vládě od dob kancléře Schrödera, tedy o první vládní angažmá za posledních patnáct let. Volební matematika by totiž v takovém případě vylučovala existenci příští německé vlády bez účasti této enviromentální strany. Paradoxně mohou Zelení poděkovat právě AfD, jejichž existence a minimální koaliční potenciál braní konzervativní CDU v sestavení pravicové vlády s liberály z FDP. Pravděpodobná by v takovém případě byla vláda Zelených a CDU nebo čistě levicové spojenectví Zelených, SPD a Levice. Právě v případě druhého scénáře by to byli právě Zelení, kteří by stáli v čele nové vlády. Před patnácti lety by v Německu byla představa o “zeleném“ kancléři považovaná za sci-fi nebo nepovedený vtip, nyní je ale tato představa uvěřitelnější, i protože by se jednalo o druhého zeleného státníka v Evropě po islandské premiérce, která se svého úřadu ujala koncem roku 2017.
Vzestup této strany je do jisté míry revoluční, je způsoben aktuálními změnami, postupným odchodech kancléřky Merkelové z německé politiky či nestabilitou uvnitř SPD.
Lze vzestup Zelených považovat zároveň za evoluční? Témata, která byla klíčová v programu SPD a Unie, jsou zatlačována do pozadí stále silnějším zájmem v otázky ochrany a udržitelnosti životního prostředí, a právě tato témata jsou pro Zelené zásadní. Přestože se tedy jedná o politický vývoj, existuje stále možnost, že je tato “evoluční větev“ slepá, odsouzená k zániku a bez reálného významu. Není tedy jasné, zda zářící hvězda Zelených není pouhou padající hvězdou, kometou, která stejně neočekávaně zmizí, jako se původně objevila. Je proto možné, že tradiční levicové ideologické proudy, jako je sociální demokracie, neřekly své finální sbohem.
1 COMMENTS