Nedávné krajské a senátní volby skončily jednoznačným vítězstvím opozičních stran. Jakkoliv se premiér Andrej Babiš snažil přivlastnit si vítězství skrze první místa v celkem deseti krajích, bylo již o volební sobotě 4. října celkem zřejmé, že Babiš krajské volby nevyhrál. Jednak ve většině krajů činil náskok hnutí ANO před ostatními soupeři několik procentních bodů a v počtu získaných zastupitelských křesel namnoze nebyl zásadní rozdíl. Ale také bylo zřejmé, že ANO nebude mít ve většině krajů moc velký koaliční potenciál a že i značně oslabení Sociální demokraté coby koaliční partneři na vládní úrovni půjdou v několika případech do koalice na krajích radši s opozicí.
Vítězem voleb je v poměrném volebním systému ten, kdo je schopen vytvořit většinovou koalici. Je proto zcela nesmyslné rozohňovat se nad faktem, že první na pásce byl takzvaně obejit, jak činí mnozí Babišovi příznivci: od poloanonymních facebookových diskutujících až po prezidenta Miloše Zemana.
Opoziční strany slaví velký triumf nejen v tom, že získaly většinu ve většině krajských zastupitelstev a dokázaly je promítnout do nových krajských koalic, nicméně i v tom, že v drtivé většině krajů tyto koalice v součtu disponují i nepoměrně větší voličskou podporou než hnutí ANO. Úspěch opozice byl pak dovršen o týden později ve druhém kole senátních voleb. Hnutí ANO získalo pouze jednoho nového senátora, ČSSD neobhájila žádný mandát a Senát s drtivou převahou zůstává v rukou opozice.
Fragmentovaná opozice
Poněkud složitější pro budoucí výhledy spolupráce opozičních stran je vysoká míra fragmentace opozičního spektra, kterou krajské volby přinesly. Podíváme-li se podrobněji, vidíme, že hnutí ANO ve většině krajů vyhrálo především proto, že opozice je zde rozdělena do dvou, tří až čtyř stranicko-politických aktérů. Nejsilnější pozici v tomto směru mají ODS, STAN a Piráti. V jižní a východní části republiky k nim přibývá ještě KDU-ČSL, buď sama, nebo v koalici s TOP 09 či regionálními stranami. Vítězství zaznamenalo samostatně starostenské hnutí (STAN a SLK) pouze ve Středočeském a Libereckém kraji, tedy tradičních jádrových oblastech pravicové podpory v ČR. V Královéhradeckém kraji, který mezi tradiční pravicové bašty rovněž patří, usnadnila první místo opoziční formace koaliční spolupráce ODS a STAN. V dalších případech se dá hovořit o velkém úspěchu, že došlo k dohodě mezi opozičními stranami i gentlemanskému rozvržení křesel hejtmanů i budoucích krajských radních. Síla jednotlivých subjektů je totiž v zásadě souměřitelná a dá se říct, že prakticky nikde nevzniká koalice „slona s myší“, tzn. velké strany s počtem mandátů blížícím se samostatné většině, které je dosaženo ve spolupráci s marginální stranou s několika málo mandáty. Všude jsou krajské sestavy víceméně vyrovnané.
Kdo s kým do budoucna i celostátně?
Zajímavé je podívat na vznikající krajské koalice z perspektivy dalšího celostátního rozměru, tj. zda spolupracují všechny celostátně opoziční strany, nebo je naopak z koalice někdo vyřazen. Hnutí ANO udrželo vedoucí pozici jen v tradičních levicových baštách (Ústeckém a Moravskoslezském kraji), kde bude nejsilnějším článkem koalice i s částí opozičních stran. V těchto případech je pochopitelné, že právě ANO si v zásadě určuje koaliční partnery, podobně jako ve Zlínském kraji, kde se faktorem vzájemných sympatií a antipatií stal vztah jednotlivých aktérů ke specifickému regionálnímu tématu stavby nové krajské nemocnice.
V ostatních krajích, kde vznikají „koalice proti Babišovi“, je zajímavé podívat se na to, zda jsou v nich zastoupeny všechny opoziční formace, či je někdo vyloučen. Ve většině těchto krajů tak vznikají koalice všech opozičních subjektů. Jsou v nich tedy zastoupeny ODS, STAN, Piráti, KDU-ČSL a další menší strany, případně jsou doplněny i o ČSSD. Pravidlem obvykle je, že se hejtmanem stává lídr nejsilnější strany v tomto bloku. Tento scénář se zanedlouho naplní pravděpodobně i v Plzeňském kraji. Jedinou pozoruhodnou výjimku z tohoto pravidla tak představuje pouze Jihočeský kraj, kde bylo z koalice vyšachováno ANO, ale taktéž i Piráti a STAN. Blok ODS, KDU-ČSL a TOP 09 tu doplňuje ČSSD a komunálně vlivné regionální hnutí Jihočeši 2012. Jakkoliv se tento postup dá vysvětlit tím, že je usnadněn v porovnání s ostatními kraji poměrně slabým volebním výsledkem jihočeských STAN, je to první vlašťovka toho, že tradiční středopravicové strany nemají ani na krajích tak blízko k alternativním aktérům v podobě Pirátů a STAN.
Do Sněmovny dvouhlavá nebo trojhlavá opozice
Již před krajskými a senátním volbami jsme tu psali o formování dvou volebních bloků „proti Babišovi“ do sněmovních voleb v příštím roce. Paradox výsledků a koaličních vyústění krajských voleb však spočívá v tom, že vznik těchto bloků usnadňují, ale zároveň i komplikují.
Mnohá koaliční volební spojenectví ODS s KDU-ČSL či TOP 09, stejně jako dvou posledně jmenovaných stran vzájemně a jejich volební úspěchy urychlily poznání představitelů tradičních středopravicových stran o vhodnosti vzájemné spolupráce s výhledem do sněmovních voleb. Proto si předsedové těchto stran pospíšili, aby v předvečer státního svátku 28. října podepsali memorandum o vzájemné spolupráci, která je zavazuje vytvořit trojkoalici do sněmovních voleb. Vnitřní funkčnost personální i programová této trojkoalice jistě vyžaduje separátní pozornost a budeme se jí věnovat později. Obecně lze konstatovat, že ideové propojení tradičních středopravicových stran i personální dorozumění lídrů je dobrý start k budoucí spolupráci. Reminiscence na dobu, kdy tyto strany (v případě TOP 09 spíš její předchůdkyně z prostoru „havlovské pravice“) tvořily celou část stranického spektra od středu doprava a vzájemně si silně konkurovaly, jsou sice pochopitelné, ale zároveň jde o vzpomínky na zcela jinou realitu než jakou nám ukazuje dnešek. Dnes je totiž zřejmé, že vedle stále dominujícího hnutí ANO a skomírající tradiční levice leží blok dvou nových, historicky nepřítomných formací v podobě Pirátů a STAN, který nejen, že značně limituje voličskou expanzi tradičních středopravicových subjektů, ale taktéž působí dojmem, že v momentě voličského krvácení hnutí ANO je daleko schopnější získávat zklamané Babišovy voliče než rodící se trojkoalice.
Je proto logické, že už několik měsíců zaznívají úvahy o tom, zda druhým opozičním blokem vedle trojkoalice bude i dvojblok Pirátů a STANu. Tyto dva subjekty mají společný především „punc novosti“ a v očích mnoha voličů ideové nevyhraněnosti v některých zásadních (především socioekonomických) tématech, které je situují do pomyslného středu pravolevého kontinua. Na druhé straně se to ale nedá říct o některých dalších ideových a programových aspektech: zatímco Piráti jednoznačně představují liberálně postmaterialistický ideově vyhraněný subjekt silně zakotvený v nejmladší voličské generaci tzv. mileniálů, STAN představuje ideově dosti beztvarý subjekt voličsky zakotvený napříč generacemi, kde jednotícím prvkem jsou pouze specifické zájmy komunálních politiků v konkrétních otázkách a také charismatický prvek řady výrazných regionálních či spíše mikroregionálních lídrů. Právě tento druhý aspekt by budoucí volební spolupráci těchto stran spíš znesnadňoval. Faktem zůstává, že v Olomouckém kraji, kde jako v jediném šly tyto strany v koalici již do krajských voleb, se tato spolupráce osvědčila a STAN i zde rozšíří řady svých hejtmanů.
V jiných krajích však úspěch STAN bez koaličních vazeb na regionálně silnější partnery z řad ostatních relevantních stran ukazuje, že jeho potenciál i do sněmovních voleb by i samostatně nemusel být zcela zanedbatelný. Potvrdil to koneckonců i říjnový volební model společnosti Kantar pro ČT, který STANu samostatně přisoudil 8% voličských preferencí. Bude proto navýsost zajímavé sledovat, zda se tito dva aktéři rozhodnou pro koaliční spolupráci do sněmovních voleb či nikoliv. Pokud by se tak stalo, jistě by svou silou aspirovali na to stát se nejsilnějším subjektem a voličsky se dotáhnout na ANO i trojkoalici. Pokud by Piráti a STAN šli do voleb samostatně, nejen, že vytvoří formát fakticky trojhlavé opozice proti stávající vládě, ale především nebudou pro trojkoalici představovat vážnější konkurenci v koncentraci voličských hlasů. Výsledky krajských voleb paradoxně povzbuzují oba možné scénáře.
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
1 COMMENTS