Pokus Miloše Zemana o diskreditaci zpravodajské agentury a jejího ředitele, jímž pohrdá, může fungovat politicky, ale bude to mít vážné důsledky pro jeho zemi a její pověst v zahraničí.
Český prezident Miloš Zeman nemá daleko ke kontroverzím, zejména kvůli jeho často až příliš přátelským vztahům s Ruskem. Ale zpráva, kdy požádal, aby mu bezpečnostní služba BIS poskytla vysoce utajované podrobnosti o ruské špionáži v České republice, posunula situaci na novou úroveň, která by mohla ovlivnit postavení země u jejích spojenců.
Podle Českého Rozhlasu požádal Zeman ředitele BIS Michala Koudelku nejen o jména všech podezřelých ruských agentů v České republice, ale také o podrobnosti všech jejich známých zpravodajských operací. Ačkoli v době psaní Zeman zprávu nekomentoval, je o ní široce diskutováno a ani jeho úřad, ani BIS to neodmítli.
Jedná se o Zemanúv bezprecedentní tah. Za prvé, operativní bezpečnost vyžaduje velmi vysokou úroveň „potřeby vědět“ a rozprostření v rámci kontrarozvědky. Totožnost cílů dohledu, zdroje a metody používané k jejich sledování a odhalení a dokonce i jejich zjevné mise jsou proto považovány za mimořádně důvěrné.
Krom toho je role prezidenta do značné míry slavnostní a kontrolní skrze pravomoce veta a amnestie. Zatímco BIS formálně odpovídá prezidentovi i parlamentnímu bezpečnostnímu výboru a předsedovi vlády, skutečná velitelská autorita spočívá na posledním z nich.
Ačkoliv se premiér Andrej Babiš ještě nezapojil, čeští poslanci a zpravodajští veteráni již vyjádřili své překvapení a znepokojení nad Zemanovým zásahem. Pavel Fischer, předseda Bezpečnostního výboru Senátu, tweetoval, že to představuje potenciální hrozbu pro národní bezpečnost. Člen jeho výboru, senátor Tomáš Czernin, to dokonce popsal jako „velezradu“.
Záměrné ďáblovství vs. skutečné přesvědčení
Vzhledem k pobouření se může zdát překvapivé, že tak lstivý politický operátor, jako je Zeman, uvažuje o takovém ústavním přesahu, zejména proto, že jeho vztah k BIS je sotva blízký. Navzdory naléhání vlády pětkrát odmítl povýšit jejíhoi šéfa Koudelku do hodnosti generála.
U některých to opět vzbudilo podezření, že je nějakým způsobem „v područí Rusů“ a doufal, že pro ně získá nějaké informace. Opět byla vytažena stará témata o jeho roli v kontroverzních, jako bylo odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva, stejně jako opakující se tvrzení, že jeho okruh, včetně prezidentského kancléře Vratislava Mynáře a blízkého poradce Martina Nejedlého (který byl náhodou minulý týden v Moskvě) s pochybnými vazbami Kreml.
Je však těžké vidět, že Zeman skutečně věří, že BIS předá prokazatelně nejtajnější informace, které má k dispozici, natož aby je mohl jednoduše předat Moskvě. Kromě toho se zdá, že velká část jeho rusofilie je spíše „úmyslné ďáblovství „, než skutečné přesvědčení. Může být kritikem NATO, ale neexistují žádné důkazy o tom, že je zrádce.
Je stejně nepravděpodobné, že by Zeman, prezident už ve druhém období, který působil také jako Předseda Vlády ČR (1998-2002) a mluvčí Poslanecké sněmovny (1996-98), nevěděl o ústavních omezeních svého úřadu nebo o bouři kterou jeho požadavek způsobí.
Třetí možností je, že toto je prostě politika. Koudelka skutečně varoval, že se obává snah o diskreditaci BIS.
Zeman v minulosti kritizoval BIS jako nekompetentní a bojoval proti tvrzením, že on a jeho tým jsou nepatřičně ovlivňováni Kremlem.V říjnu vydala BIS svou poslední výroční zprávu, ve které se zaměřila na způsob, jakým se Rusové snaží získávat vliv v České republice, a to jak prostřednictvím svých rozsáhlých sítí zpravodajských prostředků, tak i „zástupců“.
Tím, že požádá BIS, aby mu doložila jeho případ, může Zeman doufat, že BIS dotlačí do situace, v níž nemůže vyhrát. Nemůže mu sdílet tento utajovaný materiál, ale pokud tak neučiní, umožní Zemanovi nebo jeho spojencům tvrdit, že tím jsou vyvrácena jejich obvinění a jsou „prokázaně“ neopodstatněná.
Může to fungovat politicky, má to ale vážné důsledky pro zemi a její pověst v zahraničí.
Diskreditace v „Pěti očích spojenců“
Český zpravodajský a bezpečnostní aparát – BIS, VZ a zahraniční zpravodajská služba USZI – má mezi svými spojenci poměrně dobrou pověst. Ačkoli existuje určitý stupeň pravidelného sdílení zpravodajských informací mezi spojenci EU a NATO, velká část takové spolupráce je vysoce transakční. Agentury sdílejí vše o co se mohou podělit s více s partnery kterým lze důvěřovat, že zvládnou utajit tento důvěrný materiál.
Proto i možnost – bez ohledu na to, zda k tomu skutečně došlo -, že by se utajované informace mohly dostat do Zemanovy kanceláře, mohla poškodit vztahy české bezpečnostní komunity se zahraničními partnery.
Zadruhé, vnímání, že Česká republika má „proruského prezidenta“ – i když se jedná o karikaturu složité reality -, zvýhodňuje tuto zemi na Západě.V neposlední řadě si mnozí mimo zemi neuvědomují omezenou skutečnou roli prezidenta.
Vzhledem k tomu, že Zeman byl přímým obdivovatelem Donalda Trumpa (i když mu nakonec poradil, aby akceptoval, že volby prohrál), je třeba se obávat, že tyto teatrálnosti ovlivní také pohled nastupující Bidenovy vlády na Českou republiku.
Jak mi řekl jeden pražský analytik: „Zdá se, že Zeman je opravdu ochotný vypálit Prahu, aby se dostal na Koudelku.“
Dr. Mark Galeotti je čestným profesorem na UCL SSEES a ředitelem konzultační služby Mayak Intelligence.
—————–
Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce
