Apatická společnost postkomunistických zemí

David Hmíra 15/03/2018

Historie se opakuje a prochází svými etapami, vývojem. Je proto dobré připomenout nedávnou minulost, protože z ní rozhodně ještě nejsme poučeni. Opakují se již staletí ty stejné triky na ovládnutí lidské mysli, jen se mění kabát. Lidé stále věří někomu, dávají svou moc jiným (legitimitu – vládě, zdraví – lékaři, vlastní rozum – odborníkům) a pak u nich hledají pomoc.

V minulém režimu chodili všichni do zaměstnání bez jakýchkoliv obav o volné pracovní místo. Dostávali pravidelný plat a stabilní důchod, který stačil ke slušnému životu. Celoživotní jistoty a sociální stabilita však po několika generacích do lidí zakódovaly jakousi sociální pasivitu, apatii.

Nyní lidem tato stabilita a jistoty chybí a začínají se proto bouřit. Místo toho, aby začali jednat, zlepšovat svůj život, tak stále stejně jako za dob nesvobody sedí u piva a hořekují nad současnou situací. Nezáleží na tom, jaká ta situace je. Stále si myslíme, že nám někdo musí pravidelně dávat výplatu a starat se o naši budoucnost. Ale totalitní systém je pryč, máme holé ruce a stabilitu a blahobyt si musí vytvořit každý sám. Když člověk chce jen dostávat, aniž by dával něco na plátku, je to parazit, příživník.^[1]

Studená válka skončila, idea komunismu padla. Byl nastolen západní směr přibližování se k demokratickému „svobodnému“ kapitalismu. Bělohradský tvrdí, že neúspěch komunismu nesmíme chápat jako vítězství Západu. Po válce totiž nešlo o boj západní demokracie s východním komunismem, ale jednalo se o pevnou dohodu o rozdělení světa do sfér vlivu. Západ proto nemá žádné morální právo považovat se za vítěze, protože okolnosti, na kterých komunismus zkrachoval, kapitalismus teprve čekají. Perestrojka (přestavba) kapitalismu je nevyhnutelná, protože problémy, které jsme si jako civilizace nadrobili (rostoucí nezaměstnanost, globalizace, brutální diktatura telematických finančních trhů…) nelze řešit v rámci „hodnot západní civilizace“. Samy ty hodnoty jsou totiž příčinou těchto problémů. Falešná vítězná póza Západu je kořenem nemorálnosti dnešní doby! Ekologové a novináři, kteří toto odhalují, jsou služebným tiskem označováni za „teroristy“, či jiné extrémisty. ^[2]

„Rozšiřování NATO není nic jiného, než pokus zamaskovat řinčením zbraní naši civilizační krizi.“^[3]

Vypořádat se s minulostí v postkomunistických zemích pak neznamená (jak by značná část pravicového obyvatelstva chtěla slyšet) psát černé knihy o komunismu, sčítat mrtvé, umučené a jinak poškozené, či různě hanit vlastní minulost, ale pochopit, že komunismus byl jen brutální zkratkou v budování masové základny průmyslové moci. Byl jen koncentrací násilností a masové mobilizace do několika desetiletí (evropský imperialismus ji praktikuje již od anglické průmyslové revoluce). Komunismus je kolonialismem aplikovaným modernizující oligarchií na vlastní národ s cílem co nejúčinněji a nejrychleji tento národ vytrhnout ze své rurální tradice a proměnit je v masu pracujících v průmyslu.^[4] Kapitalismus tuto masu „zdědil“, avšak místo dělníků máme úředníky.

[1] MEGRE, Vladimir. Zvonící cedry Ruska. 2., upr. vyd. V Praze: Zvonící cedry, 2010. Str. 193
[2] BĚLOHRADSKÝ, V. Společnost nevolnosti: eseje z pozdější doby. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. Sociologické aktuality, s. 216.
[3] Tamtéž
[4] BĚLOHRADSKÝ, V. Mezi světy, s. 268, 269.