Fatální selhání českých konzervativců
předchozí část článku
Jak se může stát, že když ve dvou blízkých postkomunistických zemích přinesl složitý mezinárodní vývoj posledních let úspěchy národně-konzervativních sil, jsou v ČR beneficienty volební vzpoury „obyčejných lidí“ vůči kosmopolitním liberálním elitám bývalí komunisté a agenti StB, proruští nacionalisté a miliardáři zbohatlí v divoké privatizaci 90. let? Mohli bychom provést hlubokou historickou césuru a snažit se vysvětlit, že česká společnost je přece jiná než polská a maďarská, je přece daleko víc hodnotově liberální, sekulární, geopoliticky prozápadní, má za sebou delší demokratickou tradici, spojenou hlavně s meziválečným Masarykovým Československem a po roce 1989 měla Havla… Veškerá podobná vysvětlení jsou zcela neuspokojivá. Nevysvětlují totiž, proč zároveň byla česká společnost nepoměrně víc nakloněna komunistickým idejím po 2. světové válce než okolní země, proč se povaha komunistického režimu v Československu nejvíc blížila sovětskému vzoru a proč po roce 1989 coby ústřední heslo, symbolizující cestu do budoucna nebyl ani národ, ani tradice, nýbrž trh… Češi chtěli dohnat a předehnat západní země v míře konzumu a materiálního blahobytu bez jakékoliv snahy o změnu hodnotových orientaci i schémat myšlení, a tak si asi nezaslouží nic jiného, než aby jim vládli ti, kteří celoživotně těží s mentálního ovzduší předlistopadového režimu.
Takový závěr by však byl dosti alibistický! Jestliže Polsko a Maďarsko má svoje konzervativní vůdce vzpoury proti liberálnímu kosmopolitismu, a v posledních parlamentních volbách je nalezlo dokonce i „západoevropské“ Rakousko, znamená to snad, že v ČR žádné takové nositele konzervativních národních tradic v politice nenajdeme? Jsou snad podobné hodnoty v českém prostředí nevyhnutelně spojeny s kryptokomunistickým, rusofilním autoritářstvím? Samozřejmě, že ne!
Premiér Babiš prezentuje svoje postoje k zásadním otázkám budoucnosti EU jako souladné s míněním svých protějšků v Rakousku, Maďarsku, Polsku, Bulharsku a slibuje, že s nimi dohodne efektivní postup společné koalice proti západním velmocím na úrovni Rady. Nejen svým deklarovaným ideovým zakotvením (pokud vůbec nějaké má), ale už svým původem a mentálním nastavením je faktický vlastník Agrofertu s konzervativními premiéry, těchto zemí zcela nespojitelný. Jak to ovšem mohli dopustit jejich konzervativní spojenci v ČR, především z členských stran Evropské lidové strany, že jim tuto roli Babiš zcela elegantně politicky odcizil?! Kde jsou čeští konzervativní lídři, kteří by byli schopni nabídnout průměrnému voliči přijatelný program srozumitelného vysvětlení současného složitého světa na pozadí hodnot a symbolů, spojených s jeho vlastní národní kulturní a sociální identitou?
Nemusíme pochybovat, že tu jistojistě jsou. Proč však zcela vyklidili prostor Babišovi a Zemanovi, aby zabrali jejich agendu a stali se tribuny bytostných zájmů českých poražených globalizace? Odpověď je jednoduchá: protože se tak dlouho tvářili, že být konzervativní a prozápadní znamená souznít s liberálním mainstreamem, že s ním v očích jeho odpůrců dokonale splynuli, a v očích jeho stoupenců naopak zůstali stále příliš podivínsky staromilští.
Nedávno zaznělo, že úkolem konzervativců by mělo být nyní oslabovat společenské napětí a spojovat rozdělenou společnost. Nutno ovšem dodat, že to není úkol technický, nýbrž hodnotově zakotvený. A to v hodnotách, které jsou především přijatelné i pro ty, jejichž (volební) chování je liberálním elitám tak málo pochopitelné. Kdo se ho chopí?
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
1 COMMENTS