Ekonomika Historie Témata Teorie a filosofie

Moderna – postmoderna – kam teď? Očima Václava Bělohradského [2.část]

David Hmíra 28/03/2018

V minulém článku jsem předložil význam pojmu „identitární panika“ ústy Václava Bělohradského a dnes toto téma rozvedu. Jedním z důvodů proč v Evropě sledujeme obrat k identitární panice je nepochybně nástup kléro-nacistických a kléro-fašistických (klérus či klér = duchovenstvo^[1]) tendencí. Kleronacionalisté reprezentování Marine Le Pen ve Francii, Ligou Severu v Itálii nebo stranou Jobbik v Maďarsku staví svou rétoriku na strachu z invaze kulturních cizinců.^[2] Jako dočasné východisko z této identitární paniky funguje postsekulární společnost. Její zastánci jakoby vyzývali Evropany, abychom hájili v první řadě naši tradiční identitu před kritickým rozumem, který nás v konfrontaci oslabuje. Tedy abychom se vzdali hledání pravdy a nihilismu a „uzavřeli se do sebe“ v konfrontaci s přívalem kulturních cizinců a dalších následků globalizace^[3]. Nutkání k obraně vlastní identity nesmí být na úkor kritického vědomí, které je jedním z nejhlavnějších dědictví liberální Evropy a jedním z jejich pilířů.

Odpovědí na takovéto „oslabené myšlení“ nesmí být návrat k tradicím, k víře ve vlastní jedinečnost a v náš jedinečný nárok na Pravdu. Odpovědí musí být v rámci smyslu liberální demokracie ve formě diskuze, hermeneutiky^[4], schopnosti přijmout nárok na pravdu „těch druhých“ a snaze porozumět tomu, co je pro nás „kulturně odlišné“. Schopnost interpretovat a porozumět nás spojuje. Pravda pak nebude výsledkem diktátu od někoho „shora“, či od boha nebo ze světa „vědecké pravdy“. Pravda je dle Gadamerovy teorie: skutečná zkušenost, která nás mění, protože skrze ni poznáváme svou omezenost. Prožíváme ji jako otevřenost, jako klíč k porozumění všem lidským světům.^[5]

Já osobně však s názorem pana Bělohradského nesouhlasím. Růst popularity „kléronacistických stran“ je podle mého názoru dán klasickou ekonomickou rovnicí: nabídka – poptávka. Hlavní proud EU (globalizátorů – těch, kteří chtějí globalizaci) je integrovat všechny struktury od obchodních, vzdělávacích až po vládní do jednoho nadnárodního (a posléze jedno-světového) celku. Druhý proud (kléronacistický) je těch, kteří na tuto hru nepřistupují a chtějí udržet klasické národní státy. Hlavní proud, proevropský kolos pronikající do nitra jednotlivých států, ovládající masmédia a tedy i veřejné mínění má přirozeně své voliče, stejně jako druhý proud, těch, kteří jsou často označováni jako xenofobové, rasisté, nacisté a komunisté anebo vše dohromady. Bohužel tento mediální tlak a nálepkování nepohodlných ideových oponentů vede ke snadnému zneužití davu, těch, komu je tvořeno veřejné mínění. Ti se pak na někým placených demonstracích manifestují a následně to masmédia vykreslí tak, jako by demonstroval celý národ.

Tento koloběh jsme viděli již na Ukrajině v roce 2014 a dnes se opakuje na Slovensku, kdy po rekordně rychle vyšetřené vraždě novináře „ulice“ – těch několik desítek tisíc demonstrujících, požaduje odstoupení vlády, která je zvolena miliony. (Stejný scénář jako na Ukrajině, včetně toho že obětí (obětovaní) ještě nebyli ani pohřbeni a opozice už volá, že za to může vláda.) Slovenský Majdan? Český Majdan? A co na to říkají ti, co #vyšliven, nebo #zaslušnéslovensko ?

Onen druhý proud bohužel nemá v masmédiích takové zastoupení, proto se o těchto demonstracích moc neslyší.
Viz.: https://www.youtube.com/watch?v=4NHLj0e6OEg

Takzvaní „kleronacisté“ jen využili neschopnost tradičních stran adekvátně reagovat na vzniklou situaci a navrhnout přijatelná řešení pro většinu národa. Nebyly schopné, protože hájí zájmy nadnárodních struktur, jimiž jsou členy: Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů (ČSSD), Evropská lidová strana (TOP09, KDU-ČSL), Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ANO) atd… Tedy kdyby tam nebyl Okamura, Le Pen, Wilders a podobní, tak by tam byli jiní, kteří by říkali to stejné, protože to je to, co miliony lidí v Evropě chtějí slyšet. Miliony lidí v Evropě stále hlasitěji demonstrují to, že se nechtějí s žádnou jinou rasou mísit, ani se s nikým dělit. Po staletích válek, útrap a hladů tu máme (západ) první klidné století, co pamatujeme, tak si toho važme. Nejednou jsme se jako Slované, nebo prostě Evropané museli chopit zbraně a jít bránit naše domovy před dobyvačnými nájezdníky. Kéž nás to teď mine.

[1] Akademický slovník cizích slov: [A-Ž].
[2] Příkladem budiž britský premiér David Cameron, který vystoupil s projevem, ve kterém vyzýval Brity k návratu k identitě, k britskosti, do které se musí integrovat každý imigrant. Převzato z: Mezi světy, s. 234.
[3] BĚLOHRADSKÝ, V. Mezi světy, s. 234.
[4] Hermeneutika = „umění výkladu, interpretace, porozumění.
[5] BĚLOHRADSKÝ, V. Mezi světy, s. 244.