Informační válka, Společnost, Témata

11 tipů, jak poznat hoaxy a dezinformace

Tento článek si přečetlo již 1710 čtenářů

Zdroje šířící různé dezinformace, polopravdy i očividné lži jsou bohužel již nedílnou součástí mediální scény. Stejně tak jsou tyto zdroje stále rafinovanější a používají lepší a lepší metody pro svůj úspěch.


Velmi častou metodou je metoda „hybridního reach-boostu“. Tedy metodu kdy stránka, poté co si vybudovala fanouškovskou základnu tím že agregguje články z mainstreamových médií (iDNES, novinky.cz, iHned, aktualne.cz) a jen mezi ně občas vloží něco z aeronetu a podobně, tak přejde do druhé fáze – budování právě toho „reach-boost“. To funguje tak, že stránka cíleně nabízí a propaguje obsah který není ničím závadný a může být dokonce i přínosný. Tento obsah, který může nasbírat klidně i statisíce interakcí a sbírat je po dobu i několika týdnů a měsíců vybuduje stránce dosah a algoritmus sociální sítě tak ke stránce jako celku poté přistupuje jako ke kvalitnímu zdroji. A pomocí tohoto lze pak šířit hlouposti typu „Dva Afghánci znásilnil Švýcarskou holčičku i její kozu kamerunskou“ za minimální náklady a s maximálním efektem. Příkladem tohoto je FB stránka „Zprávy“ dříve známá jako WeAreHereAtHome.com, která tuto techniku využívá víc než efektivně. (Více o tomto tématu ZDE)

Tomu ale dost nahrává fakt, že na sociálních sítích se postupně smývají hranice mezi seriozní žurnalistiku a fakenews. Protože „to že o tom neinformují velká média, neznamená že to není pravda, ale jenom že tyto media jsou cenzurovaná“. Dle analýzy Českého rozhlasu z listopadu 2016 mají, co do počtu sdílení/reakcí/komentářů/dosahu, nejsledovanější zprávy z dezinformačních webů nad skutečným zpravodajstvím o hodně navrch. Dle Jakuba Macka z FSS MU, “je to přesně ten typ textů, který v západních zemích patří do nejnižšího patra bulváru. Ten se u nás v tisku po roce 1989 vlastně nikdy pořádně neprosadil, ale zjevně a nepřekvapivě má své publikum.” 

Odhalit nepravdivou zprávu většinou není nijak zvlášť těžké, zde přinášíme 11 tipů, které v tom můžou pomoct:


  1. Základním znakem jsou titulky VELKÝMI PÍSMENY ilustrované obrázkem, který je na první pohled fotomontáží.
  2. Nikdy neveřte pouze TITULKU! Často má titulek za úkol vás pouze dostat na stránku kde je článek o něčem úplně jiném. (odborně se tomu říká „clickbait“)
  3. Podívejte se na DATUM. Některé zprávy jsou i několik let staré, ale při dobré příležitosti se znova objeví.
  4. Podívejte se kdo je AUTOR. Je to anonymní článek? Píše to někdo s pdeudonymem? Je někde informace o redakci? Není, tak za zprávu nikdo neručí a není moc důvěryhodná. A pokud to podepsané je, a autor se nejmenuje Jan Novák, tak klidně jeho jméno i zadejte do vyhledávače. Často se stane, že jeho jméno najdete pouze na tomto webu.
  5. Jaké ZDROJE článek uvádí? Jsou tyto zdroje věrohodné? Často se totiž stává, že v rámci důvěryhodnosti se snaží odkazovat na zahraničí weby, které jsou ale samy pouhými články v řetězci lží. Nebo jsou zdrojem informace anonymní „američní vědci“? Často se také stává, že zahraniční zdroj může být i pravdivý, ale český překlad není překladem a pouhým překroucením.
  6. Dívejte se na FOTOGRAFIE. Neviděli jste tuhle fotku u deseti dalších článků a každý byl z jiné země, jiného času a jiné události? Ověření je vcelku jednoduché – v prohlížeči Google Chrome stačí kliknout na obrázek pravým tlačítkem a vybrat Vyhledat obrázek pomocí vyhledavače Google. Nebo je článek plný fotek zamračené Angely Merkel, George Sorose s ohněm v očích a podobně? To asi nebude nestranné, co?
  7. Lze informaci OVĚŘIT I Z JINÝCH ZDROJŮ mimo přímo nabízené odkazy? Opravdu by o takové důležité věci neinformovalo ani Reuters, AP, AFP, Bloomberg, Le Monde, NYT, ČTK ani Česká televize?
  8. Jaký POCIT ve vás tato informace vyvolává? Rozčiluje vás už titulek? Cítíte se pobouřeni? Třeba je vyvolání negativních emocí bez ohledu na pravdivost odkazu jeho jediným cílem.
  9. Upozorňuje už titulek na to, že je potřeba rychle číst „než to smažou“? VYZÝVÁ k rychlému sdílení „aby se lidi dozvěděli pravdu“? Má potřebu zdroj hlásat jak je „necenzurovaný“ nebo dokonce „alternativní“? Myslíte že důvěryhodné médium něco takového potřebuje dělat?
  10. Docela užitečné je i mít přehled o NEJZNÁMĚJŠÍCH serverech a cíleně se jim vyhýbat. Jednoduše na aeronet, megazine, ac24, euportal, eurabia, lajkit, novarepublika, parlamentnilisty, protiproud, rukojmi, zvedavec a mnoho dalších prostě slušní lidi nechodí
  11. To nejdůležitější: POUŽÍVEJ MOZEK a když to není pravda, tak to nesdílej!!!




Jak bude reklama vypadat?
-
Zakoupením reklamy odměníte autora článku částkou 60 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Stanislav Kolařík

* Pochází ze Zlína, žije v Pardubicích, pracuje v Praze.
* Fotograf, historik, online specialista, žížala.
* Hlásí se ke směru sociálně-tržní ekomiky.
* … a provozuje tenhle server




One thought on “11 tipů, jak poznat hoaxy a dezinformace”


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.