To je otázka, kterou jsem si položil okamžitě poté, co jsem na obrazovce uviděl ta barevná čísla a usměvavé obličeje nových europoslanců. Odpověď je ale složitější, než se na první pohled zdá.
Pondělní ráno na sociálních sítích. Téma číslo jedna jsou samozřejmě eurovolby. Statusy na facebookových zdích chválí volební účast a v případě podporovatelů vládního hnutí ANO nadšeně hovoří o vítězství. Ale počkat. Nejen u nich. Za výhru volby považují i fanoušci ODS, voliči Pirátů, koalice TOP 09 a STAN, SPD a lidovců. Tady něco nehraje. Pokud všichni volby vyhráli, kdo je teda prohrál? Záhy už je jasné, že tentokrát, snad viditelněji, než kdy jindy, zaúřadoval vedle kocoviny z nedělní párty a špatných chlebíčků i silný confirmation bias. A to hlavně v sociální bublině mé, kterou mnozí dnes označují za městské liberály, jiní zase za lumpenkavárnu či dokonce úsměvně za vítače nebo eurohujery. Pokud se cítíte být příslušníkem alespoň jedné z těchto vzletně nazvaných skupin nebo pokud vás téma prostě jen zajímá, tady je pět bodů, proč si myslím, že tyhle volby pro nás nedopadly vlastně moc dobře:
- Hnutí ANO. Výsledek hnutí vedeného oligarchou s neuvěřitelným a dle mnohých téměř neporazitelným finančním a mediálním zázemím získalo něco přes 500 tisíc hlasů, tedy 21,18 procent. Ačkoliv se to má sociální bublina snaží interpretovat jako jasný neúspěch (protože průzkumy ANO přece přisuzují kolem 30 procent, pro ANO to prostě úspěch je. Evropské volby nepředjímají výsledek těch tuzemských. Navíc v dalších pěti letech bude mít v Evropském parlamentu ANO šest zástupců místo dvou (původně čtyř) Na druhou stranu nutno říci, že nejde zdaleka o nejhorší zprávu. Zvolení europoslanci mají poměrně slušnou minulost a odbornost a lze celkem očekávat, že by mohli pracovat celkem dobře. Tedy pokud vydrží a opět jich půlka ANO neopustí ještě před koncem mandátu.
- SPD. Hnutí, jehož příznivci zaplevelili naše emailové i fyzické schránky neuvěřitelným množstvím dezinformačního balastu a které se neštítí využít jakoukoliv lež k tomu, aby nahnalo hlasy frustrovaných, znuděných nebo vystrašených lidí. Tak právě tohle hnutí získalo dva mandáty v Evropském parlamentu. Hrdě zastupovat zájmy České republiky se tam vypraví generálmajor Hynek Blaško a psychiatr Ivan David. Oba sveřepí šiřitelé hoaxů a konspiračních teoriích pohybujících se jen krůček od takových tvrzení, jako že je země placatá nebo že Andrej Babiš je ve skutečnosti mimozemšťan usilující o zničení světa. Jejich zvolení a fakt, že tak zásadní funkce mohou vykonávat tolik zaslepení nebo možná i hloupí lidé, považuji za jednu z nejsmutnějších vizitek těchto voleb.
- Koalice TOP 09, STAN, Zelených a dalších subjektů. Právě jejich voliči nejčastěji dnes prezentují výsledek za dobrý nebo přinejmenším uspokojivý. Sotva s tím mohu souhlasit, když si uvědomíme, že právě volby do Evropského parlamentu jsou volby s naprosto největším potenciálem pro tyto proevropsky laděné subjekty. Ukazuje se, že lídr TOP 09 Jiří Pospíšil prostě nemá dostatečný tah na branku a spoustu lidí, kteří by jinak TOP 09 volili, mu nevěří. A těžko se jim divit, když kandiduje prakticky ve všech existujících volbách. Jednou chce sedět v Parlamentu, za chvíli usiluje o primátorský řetěz, aby o pár měsíců později usiloval o post europoslance. Více než o čemkoliv jiném to vypovídá o tom, že TOP09 a STAN zoufale chybí silný charismatický lídr s pozitivní rétorikou a vizí, které by se dalo chytit. Pokud ho tyhle strany nenajdou, v dalších volbách shoří jak papír.
- ČSSD. Zdá se mi, že je teď celkem populární říkat o oranžové straně, že si to zasloužila. „Dobře jim tak“ a „máte to!“. To jsou věty, které se v přeneseném slova smyslu objevují v komentářích, které vidím. Možná stojí za to si uvědomit, že ČSSD (navzdory naprosto jiné politice, než jakou bych byl schopen já podporovat) je stále pořád bytostně demokratická a hlavně proevropská strana, která jasně říká, že je zásadní zůstat v EU a zapojovat se do jejích struktur. A co víc – Dost možná už má ve svých řadách méně nahnědlých a šovinistických osobností než třeba dnes opěvovaná ODS (která by třeba mě osobně zase byla bližší programem). Její postupný úpadek je tak podle mě dlouhodobě spíš špatnou zprávou a ukazuje na to, že levicoví voliči dnes raději zvolí SPD nebo komunisty.
- Výsledky v Evropě. Poslední a vůbec nejdůležitější bod. Bod, který s přehledem zastíní všechny ostatní. Všimněte si, že komentátoři je hodnotí velmi opatrně. Jen těžko ale zastírají fakt, že síla hnutí a frakcí, které chtějí Evropskou unii rozklížit a ideálně zcela zrušit, obrovským způsobem vzroste. To, že Marine Le Penová, Matteo Salvini nebo Nigel Farage (!) budou mít na dění v Evropském parlamentu a nejen v něm velmi silný vliv, je nezpochybnitelné a teprve následující dny ukážou, nakolik a zda vůbec se ostatním frakcím podaří je z téhle „hry o trůny“ vyšachovat. Každopádně jde ale o vůbec nejhorší zprávu těchto voleb, protože v době profilace několika světových mocností, které budou rozhodovat o globálním dění, by byl případný rozpad Evropské unie na množství malých a uzavřených států tím největším historickým omylem.
A to je vše. Mých pět bodů. Nechtěl jsem jimi ukázat, že je vše ztraceno a že se zkáza blíží. Kdepak. Volby přinesly i spoustu dobrých věcí a některé z těch špatných nemusí být nakonec tak žhavé. Jenom bych byl moc rád, abychom se místo poplácávání po zádech zaměřili v těch dalších letech na jednu klíčovou věc, a tou je PR Evropské unie. Pokud se má něco změnit, je potřeba začít to kormidlo mizivé mediální agendy o EU a dezinformací pořádně zatočit. Zatím to u nás nikdo dělat neumí. Nikdo do toho nechce dát dostatek peněz a know how. Jenže pokud se to nezmění, mohou být podobné články za pět let ještě mnohem mnohem pesimističtější.
Filip Appl
Autor vystudoval mediální studia a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií v Brně
a je dlouholetým redaktorem Krajských novin a Evropských novin.
Články jiných, než kmenových autorů
