<<< PRVNÍ ČÁST ČLÁNKU
Knock-out křesťanských demokratů
Tradičního nositele konzervativního hodnotového étosu v prostředí někdejší antimečiarovské a později antificovské opozice představují křesťanští demokraté. KDH bylo kdysi několikrát v úvaze jako možný „jazýček na váze“, který by doplnil dvojblok SMER – SNS v případě, že by samostatně nezískal většinu. Možná, že KDH od této pozice v dosavadní vládě zachránilo pouze to, že se v roce 2016 nedostalo do parlamentu (a obětovat se tak doslova musel lídr poslední mutace maďarské etnické strany MOST-HÍD Béla Bugár). Ani po čtyřech letech v opozici a přítomnosti nového lídra (poněkud intelektuálsky vyhlížejícího bývalého eurokomisaře Jána Figeľa nahradil po volbách 2016 v čele KDH paradoxně exposlanec za OĽANO, poněkud neotřele vystupující Alojz Hlina) se však křesťanským demokratům nepodařilo navrátit do Národní rady. Je namístě položit si otázku, ve prospěch koho KDH tentokrát ztratilo své někdejší voliče (ještě v roce 2012 skončilo druhém místě se ziskem 8,82% hlasů). Ukazatele volební geografie neprozrazují jednoznačně jasný příklon části voličů KDH k jednomu jasnému beneficiantovi. KDH udrželo slušnou podporu ve svých tradičních voličských baštách v Žilinském, Trenčianském a Prešovském kraji. Svým způsobem jsou výsledky KDH zrcadlovým protikladem obou nových liberálních formací (PS/SPOLU a Za ľudí). Naopak větší míru nezávislosti vykazují vůči výsledkům Kotlebových neofašistů z ĽSNS. V místech, kde kotlebovci tentokrát bodovali, se KDH příliš nedařilo ani v minulosti, naopak ve voličských baštách KDH vidíme spíše podprůměrné výsledky ĽSNS. Naopak KDH nejvíce ztratilo a v podstatě propadlo v západní části země a ve větších městech. Ty však nepatřily mezi voličské bašty KDH nikdy.
Lze se tak domnívat, že nemalá část někdejšího elektorátu KDH dala tentokrát přednost právě vítězi voleb. Výsledky OĽANO geografickou distribuci podpory křesťanských demokratů příliš nekopírují, neboť se významněji neliší v mezikrajském i meziokresním srovnání napříč zemí. Nelze vypozorovat ani subverzní charakter výsledků, kde by KDH bodovalo v okresech, v nichž vyhrál SMER. Ficova strana zvítězila např. v tradičních voličských baštách levice (severozápadoslovenské okresy, např. Kysúcké Nové Mesto, Čadca apod.), kde však podpora KDH činila pouze něco přes 3%. Naopak v tradiční baště KDH na Oravě, okrese Námestovo získali křesťanští demokraté 22,35% a druhé místo, ale první příčku obsadilo OĽANO se ziskem 27,58%. V sousedním okrese Tvrdošín skončilo KDH třetí se ziskem 13,5%, ale OĽANO vyhrálo s výrazně nadprůměrným výsledkem 29,39%. Z toho vyplývá, že ani udržení skalního elektorátu KDH nezabránilo těm voličským skupinám, které v logice metody ekologické inference (vlivu bezprostředního okolí na voličské rozhodování) mohly ke KDH inklinovat, aby nevolily jinou stranu včetně OĽANO.
Překryv voličů KDH a OĽANO má pak logiku ještě v jednom ohledu. Na kandidátce OĽANO stanuly některé významné osobnosti po léta spjaté s KDH, které před rokem z hnutí odešly a založily novou platformu v podobě tzv. Křesťanské unie (KÚ). Ta vznikla přetvořením historické marginální strany zvané Nezávislé fórum a v jejím čele stanula letitá europoslankyně za KDH, lékařka Anna Záborská. Její odchod z hnutí, jehož čestným předsedou byl kdysi už její otec, diplomat a politický vězeň komunistického režimu Anton Neuwirth, byl motivován nesouhlasem s jejím nezařazením na kandidátku do Evropského parlamentu. Záborská po odchodu z KDH a vzniku KÚ pochopitelně o mandát europoslankyně po 15 letech přišla, ale na kandidátce OĽANO se nyní stala novou poslankyní NR SR. Právě Záborská a její postoje významně přispěly i k tomu, že poslanci OĽANO v nedávném hlasování ve slovenském parlamentu podpořili odmítnutí tzv. Istanbulské úmluvy, čímž si několik dnů před volbami nepochybně získali značné sympatie nemalého množství křesťansky orientovaných voličů. Snaha Hlinova vedení KDH vyřadit ze hry Záborskou před loňskými evropskými volbami se tak paradoxně jeho straně vrátila v letošních národních volbách jako bumerang…
Maďarské hlasy pro Matoviče
Matovičova strana nepochybně vydělala i na zisku nemalého množství hlasů příslušníků maďarské menšiny na jižním Slovensku. Trend upřednostňování slovenských liberálních stran před etnickými maďarskými formacemi mezi jazykovými Maďary z jižních okresů byl patrný již od voleb v roce 2010, ale tentokrát poprvé vedl ke ztrátě relevance všech maďarských stran, kdy žádná z nich do parlamentu nepronikla. Přestože v Trnavském i Nitranském kraji dosáhla nejsilnější maďarská formace MKÖ-MKS dvojciferných výsledků, OĽANO udrželo první příčku i v některých většinově maďarských okresech (Šaľa 25,78%, Nové Zámky 22,61%).
Sečteno a podtrženo: klíčovým faktorem úspěchu byla pro Matovičovu stranu kumulace většího množství opozičních hlasů z různých voličských segmentů na úkor ostatních opozičních stran. Česky bychom řekli, že se tu pak projevil efekt „kováříčka a kováře“… Lze však předpokládat, že Matovičovi dali přednost i mnozí voliči, kteří v minulosti volili obě dosavadní největší vládní strany, zejména pak SNS, která ve volbách totálně propadla (3,16%). Právě schopnost oponovat prostor opozice a expandovat i mezi dosavadní voliče vládních stran je zásadní pro vítězství jakékoliv dosavadní opoziční strany v jakýchkoliv volbách kdekoliv. Kéž by si z Matoviče v tomto zejména některé české opoziční politické strany vzaly příklad.
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
