Prezidentské volby v Polsku, vynuceně odložené z původního řádného květnového termínu kvůli pandemii Covid-19, a navíc za značně improvizovaných ústavních postupů, se konečně blíží do finále. V neděli 28. června večer bude jasno minimálně o postupujících do druhého kola.
Druhé kolo je obecně očekáváno, stejně jako postup dvou největších rivalů: stávajícího prezidenta Andrzeje Dudy, podporovaného vládním PiS, a varšavského primátora Rafała Trzaskowského z opoziční liberální PO. Tento odhad unisono přejímají i česká média a je prezentován jako svého druhu přirozený. Přitom ještě před dvěma měsíci takovému scénáři nic nenasvědčovalo. Umožnilo ho pouze harakiri s kandidátem liberálů, které se odehrálo poté, co byly volby oficiálně odloženy.
Trzaskowski coby zachránce před katastrofou
Osmačtyřicetiletý primátor hlavního města Trzaskowski naskočil do vysoké politiky skrze tuto významnou funkci v místní samosprávě teprve před půldruhým rokem. Okamžitě se ovšem katapultoval mezi nejznámější osobnosti opoziční Občanské platformy (PO). Nutno přiznat, že tato po odchodu svého dlouholetého předsedy a premiéra Donalda Tuska na pozici předsedy Evropské rady na podzim 2014 nedokázala vygenerovat podobně výrazného a charismatického lídra. Tuskův nástupce v čele strany Grzegorz Schetyna byl vzhledem ke svým někdejším skandálům z doby před nástupem do nejvyšší stranické funkce pro PO spíše přítěží. Po loňských prohraných parlamentních volbách ho v čele strany nahradil poslanec Borys Budka, nicméně ten působí spíše nenápadně a přílišné charisma nevykazuje. Podobně pak působila vicemaršálkyně Sejmu, lídr Občanské koalice do loňských parlamentních voleb a původní prezidentská kandidátka PO Małgorzata Kidawa-Blońska. Právě její preference dosáhly na přelomu dubna a května historického minima a kandidátka PO by zřejmě nepostoupila do druhého kola, přičemž v některých průzkumech se její podpora propadla až na jednociferná čísla a skončila by až čtvrtá v pořadí. Vedení PO proto udělalo změnu v osobě kandidáta a Kidawu-Bloňskou nahradil právě Rafał Trzaskowski. Právě ten představuje onoho výrazného, charismatického, možná až strhujícího lídra, kterého PO dlouho postrádala. Preference Trzaskowského okamžitě vyletěly téměř k 30% a začal se výrazně dotahovat na vedoucího stávajícího prezidenta Dudu. Dá se tedy konstatovat, že Trzaskowski zachránil PO před volební katastrofou, kdy by nejsilnější opoziční strana nedokázala svého kandidáta dostat ani do druhého kola.
Trzaskowski je aktuálně snad nejvíce liberálním polským politikem, pokud jde o zásadní hodnotové otázky. Platí za příznivce hodnotového postmaterialismu, akcentuje témata ochrany životního prostředí, práv menšin a oponenty je označován za příznivce genderových a LGBT+ témat. Bývalý ministr veřejné správy a digitalizace ve vládě Donalda Tuska a Ewy Kopacz zaujímá v kampani právě akcentací těchto témat a průrazností svého veřejného vystupování. V očích průměrného voliče liberální polské opozice, tedy typově mladšího obyvatele velkých měst s bohatými zahraničními zkušenostmi a kontakty na západ od polských hranic je Trzaskowski doslova identitární kandidát, dokonale odpovídající světonázoru této voličské skupiny. Zajímavostí je, že podporu Trzaskowskému již vyslovili na úkor oficiálního kandidáta sjednocené levice Roberta Biedroně i někdejší čelní představitelé postkomunistické SLD: europoslanec a bývalý premiér Włodzimierz Cimoszewicz a nepřímo i bývalý prezident Alexander Kwaśniewski.
Zapouzdření opozice nebo volební průlom?
To, co je pro Trzaskowského výrazná výhoda v prvním kole, tj. schopnost masově zmobilizovat skalní voliče PO a také oslovit vícero voličů menších opozičních stran z liberální části spektra (kteří předtím o M. Kidawě-Blońské ani neuvažovali) a tím jednoznačně směřovat do druhého kola, to se v kole druhém může projevit jako obrovský handicap. Jak nedávno upozornil v televizním rozhovoru známý polský politolog Kazimierz Kik, Trzaskowski je dokonalým ztělesněním hodnot polské liberální opozice, ne už však přijatelný kandidát pro „šedou zónu“, tj. nerozhodnuté voliče v metrickém středu spektra, kteří se budou silně rozhodovat, komu dají svůj hlas, na základě negativní motivace,tj. nebudou volit pro někoho, ale proti někomu.
Stávající prezident Andrzej Duda budí odpor části polské společnosti ne ani tak proto, jak sám ve funkci působí a na veřejnosti vystupuje, nýbrž na základě svého úzkého spojení s vládou PiS a kontroverzním předsedou strany Jarosławem Kaczyńským. Andrzej Duda ve funkci opakovaně obhajoval kontroverzní vládní opatření a málokdy vstoupil s vládou do polemiky. Zároveň opakovaně odsuzoval protesty proti vládě organizované opozičními politiky i konkrétní jednání opozice. Andrzej Duda je však také značnou částí společnosti nahlížen jako inteligentní, charismatický lídr, který Polsku obecně dělal lepší jméno v zahraniční a získal si i respekt zahraničních partnerů. Ideově obhajuje konzervativní politiku PiS a obecně tradicionalistické vidění světa. Ve sporu nacionálních partikularistů s příznivci liberálního kosmopolitismu je vnímán jako příznivec nacionálních hledisek. Přísluší k tradicím polské politiky, kde jsou hodnoty státní svrchovanosti a nezávislosti Polska postaveny na roveň hodnotám svobody a demokracie, nebo je dokonce transcendují.
Právě tyto dispozice jsou podstatné z pohledu vnímání Dudy coby přijatelnějšího kandidáta ve druhém kole proti ideologicky vyhraněnému liberálovi. Pokud by proti Dudovi stál méně kontroverzní, a v zásadě apolitický kandidát: buď stranický nezávislý katolický publicista Szymon Hołownia nebo předseda polských lidovců (PSL) Władysław Kosiniak-Kamysz, měl by paradoxně větší šanci na zvolení než ideologicky vyhraněný Trzaskowski, jemuž politolog Kik z tohoto důvodu nedává přílišné šance uspět.
Proti tomuto úsudku však částečně hovoří ve středu 24. června zveřejněný průzkum agentury IBRiS pro týdeník Polityka, odhalující šanci Trzaskowského v druhém kole zvítězit. Připisuje totiž Trzaskowskému 46% hlasů oproti Dudovým 45,2% podpory. Celých 8,8% voličů rozhodnutých jít volit však zatím stále váhá, komu by v případě tohoto hypotetického druhého kola dali svůj hlas. V prvním kole Duda jasně vede s 43% podporou, Trzaskowski obdržel 27,4%. Na třetím místě se v tomto průzkumu drží Szymon Hołownia (10,1%), čtvrtý je Władysław Kosiniak-Kamysz (7,5%), páté místo zaujímá kandidát krajně pravicové Konfederace Krzysztof Bosak (6,2%) a až šesté místo obsadil levicový kandidát Robert Biedroń (4,5%). Je však zřejmé, že rozhodne právě oněch nerozhodnutých necelých 9% voličů. Zda se budou rozhodovat podle kritérií výše popsaných politologem Kikem či zvolí jiné hledisko ukáže až samotné druhé kolo voleb. Jisté však je, že oproti dlouhodobým očekáváním (ještě v době vrcholící pandemie Covid-19 na přelomu března a dubna se Duda pohyboval v průzkumech nad úrovní 50% podpory v prvním kole) bude druhé kolo polských prezidentských voleb v neděli 12. července více než napínavé.
Souboj čtyřicátníků
Pro českého diváka, zvyklého z domácího prostředí na prezidentské duely ctihodných kmetů kolem sedmdesátky, však může být zajímavé, že v polských prezidentských volbách vidíme tvrdý souboj kandidátů, z nichž žádný ještě nepřekročil padesátku. Duda a Trzaskowski letos mají 48 let, Hołownia a Biedroń 44 let, Kosiniak-Kamysz 39 let a Bosak teprve 38 let (v Polsku je pasivní volební právo na prezidenta ohraničeno věkem 35 let). Právě tato relativní mladost a vitalita kandidátů prezidentské klání v Polsku zatraktivňuje a činí z něj skutečný souboj vizí, neboť logicky platí, že čím perspektivnější z hlediska dlouhodobého působení v politice kandidát je, tím je silnější jeho motivace předkládat dlouhodobé vize vývoje společnosti. I polský volič je dlouhodobě otráven osobními střety bez obsahu, navíc v Polsku dávno přerůstajícími do „studené občanské války“ národních konzervativců a kosmopolitních liberálů. Nakolik bude výstup prezidentských voleb v Polsku obecně kultivující pro tamější politickou scénu si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Rozhodně však je co sledovat!
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
