Závěr předvolební kampaně hnutí ANO je charakterizován osobním dopisem Andreje Babiše, rozeslaným do všech českých, moravských a slezských domácností coby osobní apel na občany, aby ve volbách hlasem pro hnutí ANO zabránili politické změně. Tento apel je velmi pozoruhodně argumentačně vystavěn. Babiš se v něm stylizuje do pozice ochránce „národních zájmů, našich tradic a způsobu života“. Apeluje na semknutí se v obraně před všemi, kteří by chtěli tyto výdobytky ukrást a nadiktovat zcela nové společenské poměry podle receptů progresivistických ideologií. Babiš přímo nezmiňuje, kdo přesně do této kategorie patří, ale naznačuje, že tyto hrozby přicházejí ze Západu a jejich domácími nositeli jsou tak stoupenci jednoznačné prozápadní orientace země. Hovoří v této souvislosti především o masové migraci a také zelených plánech boje s klimatickou změnou.
Babiš – ochránce tradic
Tímto osobním dopisem (jakož i dalšími mediálními vystoupeními po něm následujícími) se Andrej Babiš jednoznačně zařadil mezi nositele ortodoxního národoveckého diskursu, velebící národní identitu a její atributy, které jsou v údajném životním ohrožení, a zároveň se stylizuje do pozice jejich hrdinného ochránce, který v případě udržení se u moci zabrání jejich destrukci. Svým důrazem na „tradice a způsob života“ se tak výrazně přibližuje ideovým pozicím národních konzervativců v Polsku a Maďarsku, což navíc stvrdil přijetím maďarského premiéra Viktora Orbána v Praze, který Babiše přijel explicitně podpořit do nadcházejících sněmovních voleb.
Tato pozice zřetelně vyvěrá z očekávání toho, co chce slyšet a politicky obsadit většinová česká společnost. Navzdory všem tezím o její liberální, tolerantní a levicovému pokrokářství nakloněné povaze se ukazuje, že národně konzervativní apely mají svojí sílu a relevanci i v ČR. Babišovu politickou konkurenci to logicky tlačí do pozice zaujímat odmítavé postoje nejen k němu samému, ale též k těmto tématům a vizím. Mnozí se dokonce domnívají, že je to i politicky prozíravé. Že je taková taktika navýsost chybná se však snadno oddemonstruje principiální nevěrohodností této Babišovy sebestylizace tváří v tvář jeho vlastním politickým krokům.
Nesoulad slov a činů
Na Babišově přístupu je třeba v první řadě principiálně odmítnout jeho alarmistický apel na kruhovou obranu opevněné pevnosti před údajnými nepřáteli, v němž si může podat ruku s nacionálními radikály formátu Tomia Okamury. To však není zdaleka nejdůležitější aspekt jeho argumentace, zasluhující pozornost. Daleko zásadnější je, že to, proti čemu se Babiš nyní snaží hrdinně bojovat, ve skutečnosti sám léta aktivně prosazoval. Europoslanci v tomto i předchozím volebním období patří do liberální frakce a podporovali opakovaně v Evropském parlamentu rezoluce kritizující stav právního státu v Polsku a Maďarsku. Babišova nominantka na pozici eurokomisařky, současná místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová jednoznačně prosazuje sankční opatření proti těmto zemím ve stejném tématu. Ke kauzám Andreje Babiše se však nikdy kriticky nevyjadřovala. Totéž platí i ohledně kritizovaného nastavení tzv. Nového zeleného údělu (New Green Deal), jehož cílem je vytvoření „klimaticky neutrální“ Evropy do roku 2050. Právě pro něj Andrej Babiš zvedl ruku na Evropské radě 16. prosince 2019 a nedokázal dojednat ani pro ČR tak zásadní prioritu vypuštění jaderné energetiky ze seznamu „špinavých“ zdrojů, přestože je i z čistě fyzikálního hlediska zřejmé, že jaderné štěpení CO2 do ovzduší neprodukuje. Důvody k tomuto postoji jsou zřejmé: Andrej Babiš navzdory vší kritičnosti potřebuje s lídry západoevropských zemí s ohledem na své nejen politické, ale i byznysové zájmy, dobře vycházet a při už tak pošramocených vztazích v souvislosti s jeho podezřením z dotačního podvodu a střetem zájmů si nemůže dovolit další eskapády, které by ho z „dobré společnosti“ v Bruselu vylučovaly. O to víc je zarážející, když před voliči zkusí hrát roli zcela opačnou a očekává, že mu to příslušné percento populace „sežere“…
Boj s minoritním soupeřem
Tato Babišova taktika předvolební kampaně se zjevně rodila už od jarních měsíců, kdy se nějakou dobu zdálo, že jeho hlavním konkurentem bude koalice Pirátů a Starostů. Právě Piráti jsou se svou dlouhodobou ideovou pozicí i konkrétními volebními akcenty pro Babiše vítaným terčem, jelikož ve většině témat skutečně představují pretendenty liberálního progresivismu včetně jeho radikálních variant na české politické scéně. Snaha cejchovat Piráty jako „blázny“, tj. společenské nonkonformisty a vyděděnce, kteří v případě uchopení moci budou své zvrácené pohledy na zásadní morální otázky diktovat celé společnosti a zruinují tak dosavadní životní styl i hierarchii hodnot, stejně jako snaha je vykreslit coby „zaprodance“ zlým bruselským elitám, by možná mohla vycházet někomu, kdo by chtěl varovat před jejich podporou ty, kteří o jejich volbě vůbec neuvažují. Právě proto se však tato antikampaň jistojistě mine účinkem, poněvadž Babiš začal bojovat s těmi, kteří jeho pozici fakticky dominantně neohrožují.
Jeho nejsilnějším soupeřem je momentálně naopak trojkoalice SPOLU a její lídr Petr Fiala je ve svých konzervativních postojích naopak zřetelně konzistentní. Babiš se tak snaží tuto koalici (kromě už tradičního nesmyslu o volebních koalicích coby „podvodu na voličích“) obviňovat z toho, že ve skutečnosti skrytě zastává stejné postoje jako Piráti. Podobná obvinění se snaží doložit toliko odkazem na vyjádření jejího lídra o pravděpodobnosti vytvoření povolební koalice s Piráty s Starosty. Že tato antikampaň je naprosto mylně cílená dosvědčuje i skutečnost, že koalici SPOLU v posledním cca půldruhém měsíci setrvale rostou volební preference a daří se jí tak expanze do pomyslného metrického středu spektra.
Zápas o střední třídu znejistěnou
Babiš celkem správně cítí, že hlasy jeho v současnosti už víceméně skalních voličů, tedy především starobních důchodců a lidí s nejnižšími příjmy, mu k přesvědčivému vítězství ve volbách stačit nebudou. Naopak, potřebuje masově oslovit střední třídu, především pak středněpříjmové skupiny. Právě střední třída je současným vývojem výrazně znejistěna. Nejistota se dotýká dvou rovin: jednou je pocit ohrožení tváří v tvář posilující recesi, růstu cen a stagnaci koupěschopnosti. Druhým je právě radikální proměna životního stylu v souvislosti s údajně nevyhnutelnými změnami v rámci boje proti změně klimatu či za práva menšin a migrantů.
Právě tato dvě témata jsou pro střední třídu nejzásadnější i v těchto sněmovních volbách. Téma první je však na rozdíl od druhého skutečně polarizující dimenze klíčových politických sil v zemi. Konzervativní postoje v ochraně klimatu či národních tradic zastávají v podstatě obě klíčová uskupení a jejich lídři. Zásadní je však popasovat se s otázkou první: jak lze zabránit poklesu životní úrovně souvisící s inflací, ekonomickým propadem a důsledky pandemie Covid19? Zde dosud vládnoucí premiér kromě pumpování peněž do ekonomiky skrze zvyšování důchodů a platů státních zaměstnanců, nedokázal povážlivému vývoji nikterak zabránit. Naopak, korunu mu dodal dalšími navýšením státního dluhu. Právě obavy střední třídy o svou budoucí prosperitu a její udržení jsou naprosto zásadní faktor volebního úspěchu. Zástupci koalice SPOLU by se tak měli zcela vyvarovat neproduktivním polemikám s Babišem nejen o jeho kauzách, ale též o identitárních otázkách, v nichž je Babiš tak jako tak nevěrohodný, a předložit jasnou vizi toho, jak lze udržet životní úroveň většinové společnosti tváří v tvář nastupující krizi. Otázkou je, zda to v posledních dnech před volbami přesvědčivě dokážou.
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
