TOP 09, početně nejmenší strana vítězné trojkoalice SPOLU, má po víkendovém sněmu. Celostátní sněm proběhl hybridní formou: pouze malá část delegátů (celkem 30) byla přítomna prezenčně v Praze a převážná většina (celkem 180 delegátů) byla připojena prostřednictvím online aplikací. Více než tato neobvyklá forma, plně zapadající do doby covidové, je zajímavější celková atmosféra, ve které sněm proběhl. Tato atmosféra jako by nás vrátila o deset let zpět do Hradce Králové, kde se v hotelu Adalbert odehrával první sněm TOP 09 po úspěšných sněmovních volbách v roce 2010. V obou případech by se dala atmosféra definovat jako vítězná euforie a zároveň pocit odpovědnosti za vládní angažmá a jím orientované směřování země.
Dělba o vítězství
Jakkoliv je srovnání současné situace TOP 09 s její pozicí o desetiletí zpět v mnoha směrech srovnatelné právě v rovině úspěchu, je tu jeden zcela zásadní rozdíl. Zatímco v roce 2010 dokázala TOP 09 sama (Starostové tehdy kandidovali pouze na jejích kandidátkách) uspět s dvojciferným ziskem 16,7% hlasů a do Nečasovy vlády vstupovala strana vedená duem otců-zakladatelů Schwarzenberg – Kalousek jako svébytný a sebevědomý aktér přebírající odpovědnost za řízení klíčových „reformních“ rezortů, po letošních volbách se TOP 09 nachází ve zcela odlišné situaci: již několikeré volby je nucena se o dobré výsledky dělit se svými koaličními partnery. Z tohoto hlediska vyznívají oslavné projevy nejvyšších představitelů strany reálně zcela jinak než před deseti lety.
Tato okolnost by s ohledem na charakter letošních sněmovních voleb nebyla příliš významná. V koalicích kandidovaly všechny opoziční strany a koalice se staly conditio sine qua non jejich volebního úspěchu. Z tohoto hlediska má TOP 09 plné právo hlásit se k vítězství trojkoalice SPOLU ve stejné míře jako ostatní dvě strany trojkoalice. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco ODS a KDU-ČSL dosud dokázaly minimálně v části republiky kromě koaličních spojenectví i ve volbách druhého řádu uspět samy, o TOP 09 se dá říct, že již nekolikáté dokázala uspět a sehrávat důležitou roli na politické scéně pouze tehdy, když kandidovala v koalici, nikoliv samostatně. Poté, co ve sněmovních volbách 2017 prošla TOP 09 jen těsně do Poslanecké sněmovny a na poslední chvíli jí tam vytáhlo několik tisíc hlasů z hlavního města, nastoupila TOP 09 cestu opouštění samostatných kandidatur a naprosto bezprecedentně exponovala snahu o formování volebních koalic, v rámci nichž by se mohla udržet na scéně. Platilo to již pro komunální volby na podzim 2018. V největších městech republiky i v pražských městských částech kandidovala TOP 09 ještě spíše sama. Do zastupitelstva hlavního města však již vytvořila širší středopravicové spojenectví s názvem Spojené síly pro Prahu a podobný model, spojenectví se STAN, KDU-ČSL či místními a regionálními formacemi pak následoval i v řadě středně velkých okresních měst.
V loňských krajských volbách pak TOP 09 nekandidovala samostatně již nikde. Ve všech případech vstupovala do voleb v koalicích, nejčastěji se STAN, Zelenými, KDU-ČSL a ODS či stála na kandidátkách jiných uskupení. Do Senátu pak TOP 09 vyslala svého kandidáta zcela samostatně pouze v jednom případě, a to v obvodě Příbram. Ten však vypadl už v prvním kole, když skončil se ziskem přes 11% na pátém místě v pořadí. Dva úspěšní senátorští kandidáti z řad TOP 09 byli přitom úspěšní v širších koalicích vícera stran, v jednom případě i s podporou ODS. V letošním roce pak následoval úspěšný sněmovní koaliční projekt SPOLU. Můžeme tak říct, že TOP 09 se za poslední čtyři roky proměnila ze svébytné, systémově relevantní sněmovní strany v poměrně úspěšně tmelícího koaličního partnera, jenž je v koalicích, až na především moravské výjimky, schopen slušně uspět a podílet se tak i nadále významně na politických rozhodnutích, a to přesto, že svou samostatnou systémovou relevanci v podstatě už skoro definitivně ztratil. Stojí za to pokusit se zmínit faktory, které k podobné úspěšné koaliční strategii vedou.
Velkoměsta a Čechy jako volební bašta
První faktorem je skutečnost, že TOP 09 má poměrně slušně územně koncentrovanou volební podporu, a to ve dvou rovinách územního dělení: podél prostorové linie města vs. venkov situujeme TOP 09 zřetelně do prostoru velkých měst. Právě největší města republiky (s výjimkou Ostravy a také Liberce) stále tvoří podstatnou část voličské základny TOP 09. Silnější je tato strana ovšem i v menších městech, především v české části republiky. Tím se dostáváme k druhému prostorovému vymezení, a to ve směru dělení Čechy vs. Morava. TOP 09 je stranou zřetelně bodující výrazně více v české části republiky než na Moravě a ve Slezsku. Zatímco na Moravě dnes kromě Brna a Olomouce prakticky postrádá významnější voličskou sílu a v rámci jejího čtrnáctičlenného poslaneckého klubu zasedá pouze jeden poslanec z Moravy (Vlastimil Válek z Brna, plus z českomoravské Vysočiny je poslankyně Martina Lisová), v českých krajích má TOP 09 stále slušné voličské zázemí a právě kroužky pro její kandidáty od víceméně skalních voličů jí vynesly zdvojnásobení počtu poslaneckých mandátů oproti minulému volebnímu období. Velkým úspěchem jsou zde např. dva poslanecké mandáty v Plzeňském kraji či znovudobytí poslaneckého křesla na Ústecku.
Koncentrace voličských hlasů do českých krajů vytváří celkem záviděníhodnou sílu, která ze strany činí významného lokálního a regionálního aktéra, schopného v rámci koalic významně doplňovat voličské hlasy ostatním.
Rezervoár osobností
Druhý faktor souvisící s tím prvním se vztahuje k otázce personálního obsazení kandidátek. TOP 09 je dlouhodobě schopna získávat do svých řad i na kandidátky mnohé zajímavé osobnosti schopné zaujmout voliče. Ať už jde o místní „stakeholdery“ s vlivem na místní komunity, nebo o mediálně známé tváře, schopné oslovit širší voličské spektrum. Na sólových kandidátkách se těmto osobnostem již delší dobu tolik nedařilo. Jakmile se ale objeví na koaličních platformách s širším potenciálem, mají šanci díky svým hlasům proniknout na volené pozice a získat své straně zastoupení. Řada takových osobností se objevila i na kandidátkách do Poslanecké sněmovny a přispěly tak k úspěchu i celé trojkoalice SPOLU v příslušných obcích.
Jak dál (v koalicích)?
Ze všeho výše řečeného vyplývá, že zásadní otázka, před kterou budou o víkendu zvolení předáci TOP 09 stát, je, jaké koaliční spojenectví do budoucna volit, aby pro stranu založenou zmíněným duem Schwarzenberg – Kalousek bylo dále perspektivní. Z výše řečeného můžeme učinit obecnější závěr, který říká toto: zaprvé, pro TOP 09 je perspektivní spojovat se stranami, jejichž elektoráty se významněji nepřekrývají s jejím (ani prostorově, ani funkčně), a kde se tak jednotlivé subjekty můžou vzájemně doplňovat. Jestliže jsme řekli, že TOP 09 je primárně velkoměstská a primárně česká strana, jejím zrcadlovým protikladem jsou v tomto směru lidovci, neboť o KDU-ČSL můžeme mluvit jako o straně primárně venkovské a primárně moravské. Se STAN je už překryv větší, avšak pokud bychom nešli až na místní úroveň a drželi se širších prostorových dělení, potom opětovné spojenectví se STAN rovněž organické, neboť oblasti, kde v posledních osmi letech došlo k největšímu propadu voličské podpory TOP 09, jsou právě volební bašty STAN (pražský satelit ve Středočeském kraji, Liberecký kraj, město Zlín).
Nejsložitější je situace paradoxně směrem k ODS, neboť s tou dochází k prostorovému překryvu logicky nejvíce. Na druhou stranu můžeme konstatovat, že pravicový elektorát v roce 2010 symbolicky rozetnutý ve dví těmito dvěma, tehdy téměř stejně silnými stranami, zůstává rozdělen doposud, jen s tím rozdílem, že se od obou stran odklonily další voličské skupiny k novým stranám: napřed především k ANO, později k Pirátům a především STAN. Z tohoto hlediska se pozůstalí skalní voliči ODS a TOP 09 překrývají jen ve velmi malé míře, což taktéž usnadňuje formy spolupráce.
Buď jak buď, TOP 09 i po letošním celostátním sněmu, jenž v podstatě potvrdil staronové vedení z roku 2019 v čele s novou předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou a senátorem Tomášem Czerninem, bude daleko víc „bohatou nevěstou“ do zaběhnutých i nově budovaných koaličních spojenectví, než že by se znovu stávala svébytnou stranou schopnou samostatně výrazněji uspět.
FOTO: FB M.Pekarové Adamové
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
