Představitelé vládnoucí pětikoalice se zatím nedokázali jasně vyjádřit o svém postupu do prezidentských voleb, které Českou republiku čekají již za necelého tři čtvrtě roku a v nichž bude zvolena historicky čtvrtá hlava samostatného českého státu. Z výroků koaličních předáků není zatím jasné, zda budou jednotlivé strany vládní koalice stavět své stranické kandidáty (scénář značně nepravděpodobný), zda každá svého kandidáta postaví obě volební koalice z loňských sněmovních voleb či zda se všech pět koaličních stran sjednotí na jednom kandidátovi, zda to bude některý z členů těchto stran či zda půjde o nestranickou osobnost, která zatím na scéně nevystoupila. Poslední možný scénář je, že strany vládní koalice nepostaví nikoho a pouze deklarativně vysloví podporu některému z kandidátů vnímaných jako nezávislí. Takových kandidátů může být navíc vícero. Doporučení vybrat si z více kandidátů není s ohledem na praxi v předchozích dvou přímých prezidentských volbách nic nového. Je ovšem poněkud alarmující, že již osm měsíců před volbami se představitelé vládních stran tváří tajemně jak sfinga a není vůbec jasné, jakou variantu upřednostní. Mezi jejich voliči to zřetelně vytváří značný neklid a posléze i emocionální výboje, které můžou další průběh předvolební situace jen zkomplikovat. Takový postoj je jistě méně zodpovědný, než kdyby představitelé vládních stran zvolili špatnou eventualitu. Pojďme si rozebrat jejich pole výběru a zkusme odpovědět na otázku, jaký postup by byl nejlepší.
Rámec výběru určuje Babiš
Jakkoliv tento úmysl ještě oficiálně nedeklaroval, obecně se předpokládá, že do voleb vstoupí lídr parlamentní opozice, předseda hnutí ANO a bývalý premiér Andrej Babiš. Jeho billboardová antikampaň ve stylu „vláda kašle na lidi“ a „za Babiše bylo líp“ je vnímána jako protofáze prezidentské kampaně tohoto miliardáře. Jeho přítomnost ve volbě, v níž je považován za jasného favorita s téměř jistými minimálně 30% hlasů v prvním kole od voličů své strany, pak určuje rámec výběru jeho vhodného protikandidáta. Vládní koalice má stíženou pozici v tom, že žádného ideálního „Antibabiše“, který by se bývalému premiérovi dokázal váhou své osobnosti vyrovnat, ve svých řadách nemá. Seniorní osobnosti, jakou jsou Petr Pithart či Karel Schwarzenberg, již vzhledem k věku a fyzickému stavu kandidovat nemůžou. Letitý Babišův ústřední oponent Miroslav Kalousek je příliš kontroverzní osobností na to, aby tuto roli mohl úspěšně sehrát. Ostatní potenciální kandidáti by Babišově váze nedorostli a jejich šance uspět ve druhém kole by byla velmi nízká. Takový scénář vládní činitelé pochopitelně připustit nechtějí.
Babišovým ekvivalentem je Fiala
Vládní koalice má ve svých řadách jednu jedinou osobnost, která je empiricky prokazatelně schopná Babiše předčít, která se vahou své osobnosti a autoritou u značné části veřejnosti zcela vyrovná a která je zároveň konsensuální pro všechny zúčastněné strany, a to je Petr Fiala. Současný premiér jistě na prezidenta kandidovat nebude a vládní koalice ho popravdě jako svorník a zároveň vůdčí osobnost potřebuje ve svém čele, nikoliv odsunutého na Hradě bez možnosti přímého řízení vlády. Vládní koalice proto hledá „Fialova kandidáta“ či „kandidáta Fialova typu“, tedy někoho, kdo by Fialu nápadně připomínal, ale nebyl to Fiala. Takové úsilí se podobá snaze zpřítomnit psa skrze kočku, která vypadá jako pes, ale není to pes…
Představitelé vládních stran by místo této trapné snahy měli jasně říct, že kandidáta vhodného v této pozici se Babišovi popasovat prostě nemají. Zároveň ale není vhodné se ponižovat, a proto je třeba jasně sdělit důvody: Petr Fiala jako lídr vládní koalice a osobnost Babišovi ekvivalentní kandidovat nebude a adekvátní náhrada za něj prostě k dispozici není. Kdyby byl dnes Babiš premiérem a chtěl jím zůstat, také by nedokázal do prezidentských voleb vygenerovat sobě rovného kandidáta.
Podpora adepta zvnějšku
V případě, že vládní koalice ve svých řadách vhodného kandidáta nemá, není nic špatného na tom podpořit adepta mimo své řady, byť třeba s dílčími výhradami. Tato podpora musí být zároveň velmi opatrná, protože intenzivní masáž pro jednoho nestraníka ze strany vládních subjektů by dotyčného mohla paradoxně poškodit. Zároveň to taky znamená, že vládní koalice nemusí aktivně podporovat pouze jednoho kandidáta, ale může vyslovit doporučení svým voličům podpořit kandidátů vícero.
Výhrady, které vládní činitelé vyjadřují k zatím horkému favoritovi na postup do druhého kola generálu Petru Pavlovi, ať už ve vazbě na jeho někdejší členství v KSČ a profesionální vojenskou kariéru v Československé lidové armádě, či s ohledem na jeho politickou nečitelnost a možné autoritativní ingerence do politiky vlády z pozice hlavy státu, nejsou v tomto směru příliš limitující, poněvadž pokud někomu Petr Pavel vadí zásadně, může si vybrat ještě někoho dalšího, po Babišovi a Pavlovi v pořadí třetího. Na druhou stranu ale vláda nemůže nepřiznat, že mít na postu prezidenta v době největšího válečného konfliktu v Evropě od konce druhé světové války a potřebě ovlivňovat postoje Severoatlantické aliance směrem k aktivnímu angažmá ve prospěch Ukrajiny člověka, jenž stál v čele vojenského výboru NATO, armádního generála, před nímž salutuje i americká generalita, uznávaného bezpečnostního experta, jehož názorům naslouchají příležitostně i v Pentagonu, by pro ní nebylo nežádoucí. Petr Pavel, stejně jako Danuše Nerudová a někteří další možní nestraničtí adepti na podporu vládní koalice svou kandidaturu zatím oficiálně neohlásili. Jakmile tak učiní, vládní koalice musí být připravena. Již teď by ale vládní představitelé měli přiznat stav, v němž se nacházejí, a ne hrát s veřejností komedii o tom, jak na podzim vytáhnou z klobouku dokonalého Antibabiše, jehož si zatím drží v rukávu jako tajný trumf, a z něhož zůstanou všichni zainteresovaní pozorovatelé štajf…
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
