S nevěřícným úžasem jsem si přečetl zprávu, že Svaz obchodu a cestovního ruchu požaduje po vládě, aby vyplácela náhradu ve výši průměrných tržeb obchodům, které měly být uzavřeny kvůli epidemii koronaviru. Živě se mi vybavilo, co napsal o obchodnících otec hospodářského liberalismu Adam Smith ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů:
„Zájmy podnikatelů v kterémkoli odvětví obchodu nebo manufakturní výroby liší se vždycky v jistém směru od zájmů společnosti, ba bývají s nimi přímo v rozporu … Každý návrh nového zákona nebo opatření týkajícího se obchodu, který vychází od tohoto stavu, měl by se přijímat velmi opatrně a nikdy by se neměl schvalovat bez dlouhého a důkladného prozkoumání, a to nejen prostě co nejúzkostlivějšího, ale i svrchovaně nedůvěřivého. Vždyť pochází od stavu, jehož zájmy nejsou nikdy zcela totožné se zájmy společnosti, od stavu, jemuž jeho zájem zpravidla velí společnost klamat a dokonce ji poškozovat a který ji také již nejednou oklamal a poškodil.“
Obchodníci se v epidemii projevili jako lidé, kteří dávají přednost svému podnikání před zdravím a životy svých spoluobčanů. Klidně se můžete nakazit a třeba i umřít, hlavně když před tím stihnete u nás utratit nějaké peníze – takové krédo vyznívá ze všech ultimát vládě, občanských neposlušností a demonstrací. To je dozajista právo obchodníků, ale zákazníci mají právo na tento postoj nahlížet z hlediska svých zájmů. Obchodníci nevyjadřují nějaký obecný zájem, ale svůj úzký a velmi sobecký zájem, který jde v době zdravotní katastrofy doslova přes mrtvoly.
Náhrada škody má být obchodníkům vyplácena na základě toho, že Ústavní soud zrušil na návrh skupiny senátorů nařízení vlády o povinném uzavření obchodů. Těch senátorů však bylo 63, tedy ústavní většina Senátu. Senát selhal. Senát se projevil jako ochránce finančních zájmů skupiny bezohledných keťasů proti zájmu široké veřejnosti na ochraně života a zdraví. Posláním Senátu v době národní pohromy není vyvolávat politické krize. Rozhodně Senát nemá „definovat limity pro svévolné postupy vlády“, jak se vyjádřil předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pan Prouza. Je neuvěřitelné, že bývalý vysoký vládní úředník může říci takovou věc. To pan Prouza nevěděl, když pracoval pro vládu, že vládu podle Ústavy kontroluje Poslanecká sněmovna a nikoli Senát? Ale jde přece o tržby, takže každý nesmysl je dobrý.
Z hlediska nás všech zákazníků, kteří jsme zároveň občany platícími daně, má spravedlnost podobu jednoduché rovnice: Ať vláda platí obchodníkům náhradu škody právě tak horlivě a ochotně, jako oni platí vládě daně. Jakékoli náhrady obchodníkům ze státního rozpočtu by měly vycházet z toho, v jaké výši přiznali obchodníci základ daně z příjmů. Svaz obchodu a cestovního ruchu dobře ví, jak to doopravdy je se základem daně z příjmů u mnoha jeho členů, a proto mluví o obratu jako východisku pro výpočet náhrad. Nechce však nějaký podíl na tržbách, ale rovnou 100% tržeb. Z ekonomického hlediska je to nehoráznost a odporuje to také obecné úpravě náhrady škody v občanském zákoníku. Přál bych si jako občan, aby vláda naložila s nehoráznými požadavky obchodníků tak, jak jí radí objevitel neviditelné ruky trhu.
Fotka: Alexas_Fotos from Pixabay
