Andrej Babiš dostal od prezidenta Miloše Zemana druhý pokus k sestavení vlády. Komentátoři i laičtí pozorovatelé se tak předhánějí v tipech, zda tento již bude úspěšný a ČR bude mít po více než více než čtyřech měsících od sněmovních voleb konečně vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Takový náhled logicky vzbuzuje dojem, že momentálně žádná vládnoucí koalice neexistuje, že absence vlády s parlamentní důvěrou znamená vnitropolitickou nestabilitu a neprůchodnost standardních většinových řešení na půdorysu vztahu vláda – opozice.
Takové hodnocení je veskrze mylné. Ve skutečnosti je zřejmé, že jasná většina, schopná a hlavně ochotná plně prosazovat svojí vůli, je přítomná v příslušných klíčových orgánech státní moci už bezprostředně od voleb. Tuto většinu tvoří nikoliv nutně politické strany zúčastněné v Poslanecké sněmovně, nýbrž jde o souručenství byznysových zájmů a vlivových sfér ve vazbě na příslušná centra moci, které jen získávají konjunkturální stranicko-politické vyjádření dle aktuální každodenní potřeby. Nejjednodušší definice této vládnoucí většiny by bylo označení babišovsko-zemanovský tandem.
Andrej Babiš a Miloš Zeman zastávají dvě nejvyšší exekutivní funkce v zemi i formálně, neb k tomu byli povoláni skrze výsledky voleb, dvojích voleb prvního řádu, které se uskutečnily v rozmezí pouhého čtvrt roku od sebe. Je zjevné, že jen velmi naivní pozorovatel by se mohl domnívat, že během pouhých tří měsíců se zásadně změní společenská nálada v zemi a volby tak dopadnou zcela jinak. Mnozí ovšem zároveň upozorňují i na skutečnost, že vztah současného prezidenta a premiéra je vztahem mimořádně zvláštním. Oba muži si vděčí za mnohé. K hodnocení příčin bychom museli jít až k privatizačním projektům z dob Zemanovy vlády na přelomu století a ještě bychom se museli zabývat okolnostmi tehdejšího stranického financování. Andrej Babiš je rozený obchodník a dokáže se dohodnout s každým, pokud je to pro něj výhodné. V Miloši Zemanovi zase dokázali vždy vyvolávat respekt vyrovnaně silní političtí hráči. Přesto však jejich spojenectví není definováno nějakou principiální ideovou a názorovou blízkostí. Jde o sňatek ryze účelový. Na tom se informovaní komentátoři v zásadě shodují. Přesto však zaznívá jedna zavádějící premisa: že spojenectví Andreje Babiše a Miloše Zemana mělo účelový charakter právě s ohledem na proběhnuvší dvoje volby, resp. sestavování vlády. Andrej Babiš potřeboval přízeň prezidenta k zisku obou pokusů o sestavení vlády za sebou a Miloš Zeman zase hlasy voličů hnutí ANO v prezidentských volbách. To je jistě pravda. Přesto to však neznamená, že tím by jejích spojenectví definitivně končilo.
Ba právě naopak! Babišovsko-zemanovský tandem není „zimní souručenství“ bezprostředních potřeb, nýbrž faktická personální osa reálně ustavené vládní koalice, o níž jsme hovořili výše. Tato většinová koalice je charakterizována nutností propojit politickou divizi Agrofertu a ekonomicko-politické zájmy jeho zakladatele s druhým mocným konglomerátem ekonomicko-politických zájmů, které představuje mocenské centrum Hradu. Na toto symbolické centrum moci, ztělesněné hlavou státu, je navázána jednak byznysová lobby s příslušnými zahraničními vazbami především na východ do našich hranic, ale taktéž četní političtí arivisté, kteří skrze spojenectví s prezidentem hodlají získat politické body a posílit svůj mocenský akční rádius. Do tohoto hradního spletence zájmů patří jak ekonomická lobby ruských ropných společností v ČR i byznys nejbohatšího Čecha, ale taktéž dosud izolovaní opoziční aktéři v Poslanecké sněmovně, považovaní za antisystémové síly, ale taktéž činitelé někdejší domovské strany současného prezidenta, tedy ČSSD. Mohli bychom tak směle konstatovat, že už od loňských říjnových voleb vládne v ČR koalice Andreje Babiše, hnutí ANO a Agrofertu na straně jedné a Miloše Zemana, jemu spřízněných sněmovních stran, Lukoilu a PPF a na straně druhé. Tato koalice nepředstavuje dokonale harmonické spojenectví, založené na vzájemné názorové shodě. Jde o účelový projekt vzájemně se zvýhodňujících zájmů, postavených na roveň na základě síly vlastního vlivu a schopnosti ovlivnit politických proces, tedy i volební vyjádření své síly. Je pak celkem druhotné, jaké konkrétní stranicko-politické vyjádření tato faktická koalice získá, protože na její reálné existenci to nic nemění, a to bez ohledu na to, že formálně se hnutí ANO žádnou koalici sestavit nepodařilo a menšinová jednobarevná vláda na první pokus s vyslovením důvěry neuspěla.
Děkujeme za pochopení.
V případě problémů, nás prosím kontaktujte
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
