Evropa musí tu potupu zastavit: Viktor Orbán rozkládá demokracii.
Maďarský premiér upevňuje svůj neliberální režim – a to pomocí finančních prostředků Evropské unie.
Když se vedoucí představitelé Evropské unie sejdou ve čtvrtek v Bruselu, budou mezi sebou chovat jisté tajemství: mezi nimi bude sedět vůdce členského státu, který ale již není demokracií. Viktor Orbán, maďarský premiér a de facto nejvyšší vůdce, tam bude sedět s úsměvem jako demokrat mezi demokraty, ale ve skutečnosti už celé desetiletí ničí liberální demokracii ve své zemi. Další rovinu tomu dává, že svůj neliberlání režim upevňuje za peníze daňových poplatníků EU. S novým Evropským parlamentem a novým institucionálním vedením musí EU ukázat, že bude demokracii ve svých členských státech bránit. V opačném případě slova článku 2 Smlouvy o Evropské unii ztratí svůj význam.
Tvrdit, že Maďarsko již není demokracií, je tvrdým tvrzením a já jsem si to promyslel, načetl a silně promyslel, než jsem to udělal. Lidé často používají termín, který Orbán sám použil: „neliberální demokracie“. Ale neliberální demokracie je nonsens. Tuto nálepku můžeme dost dobře použít pro přechodnou fázi v erozi liberální demokracie, jakou vidíme v Polsku, ale Maďarsko je dál. Lidskoprávní organizace Freedom House tento rok snížila Maďarsku status na „částečně svobodná“ země. Nejvíce neutrální popis, který mohu najít, je, že se jedná o „hybridní režim“, ani demokracii ani diktaturu.
Tady je jen několik charakteristik Orbánova osobitého „systému národní spolupráce“. (Jak by si Orwell vychutnal tento ošidný eufemismus.) Vládnoucí strana Fidesz pronikla do státní správy do té míry, že se Maďarsko stalo opět státem jedné strany. Při mé nedávné návštěvě Budapešti jsem měl možnost poznat řadu příkladů, jak jsou úřední pravomoci běžně zneužívány pro účely politické kontroly. Státní správa upřednostňuje Orbánovy kumpány a rodinné příslušníky při rozdělování vládních smluv, postihuje vlastníky nezávislých médií, nevládní organizace nebo příznivce opozice svévolnými daňovými vyšetřováními, používá státní prostředky pro volební kampaň Fideszu a dokonce třeba odmítá vydat stavební povolení pro architekta známého pro jeho anti-Fidesz názory.
Fidesz se vcelku dobře podařilo zničit nezávislost soudnictví, jak dokumentuje rozsáhlá zpráva Judith Sargentini pro Evropský parlament. Také změnili volební zákon tak, aby v roce 2014 Fidesz získal 66% křesel v parlamentu při zisku 44% hlasů (zatímco v roce 2010 bylo zapotřebí 53% hlasů, aby získal parlamentní supermajoritu, která mu umožnila změnit ústavu). Velká část médií, jimž dominují vlastníci úzce spjatí s Orbánovým režimem, byla nyní konsolidována v provládní tzv. Tiskové a mediální nadaci. Maďarsko i proto letos kleslo v index World Press Freedom na 87. místo.
Nový zákon o nevládních organizacích, podobný jako v Rusku, účinně vytlačil Open Society Foundation George Sorose – židovského filantropa, proti němuž Orbánův režim vyvolává nenávist, s propagandistickými metodami připomínající nejhorší období evropských dějin. Středoevropská univerzita financovaná Sorosem byla nucena se přestěhovat do Vídně aby mohla i nadále udělovat tituly, a vláda nyní převzala kontrolu nad výzkumnými institucemi i majetkem Maďarské akademie věd.
To vše se děje při zachování zdání liberální demokracie, která je v souladu s evropskými standardy. Množství lidí, anglojazyčných mluvčích Fidesz, počínaje samotným Orbánem, je ale připravena veškerou kritiku popřít. Jenom řeknou, „Podívete stále tady samozřejmě máme nezávislá média! Opozice získala v eurovolbách 8 z 21 křesel! Nebo se podívejte na American College, která funguje podle stejného zákona, o kterém říkáte že byl vytvořen kvůli vyhnání Central European University!“ Na první pohled je to velmi chytré, ale jak říká staré středoevropské židovské rčení, polopravda je celá lež.
Orbán skvěle popsal hru, kterou hraje s EU jako „paví tanec“ – tři kroky vpřed, o krok zpět a roztáhnout barevné peří. Největší problém spočívá v tom, že využívá prostředky EU jako prostředek k posílení své neliberální kontroly a velkoryse odměňování svých nohsledů. Maďarsko dostává z EU více než 3 mld. EUR ročně, což odpovídá téměř 3% HDP. Fondy plynou přímo přes stranický aparát k těm, které Fidesz upřednostňuje. Zprávy Transparency International a Evropské komise zjistily, že v přibližně 50% veřejných zakázek existovala pouze jedna nabídka a výběr nebyl čistý. Boris Johnson says he wants to have his cake and eat it, but the true master of cakeism is Orbán. He simultaneously uses both the Brussels cake and lurid “stop Brussels” propaganda to consolidate his own power. Boris Johnson říká, že chce mít svůj dort a sníst si ho, ale opravdový mistr „dortismu“ je Orbán. Na jedsnu stranu si užívá bruselského dortu a součastně si svým luridním „Dost Bruselu“ upevňuje svoji moc.
S tím vším konfrontovaný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, by tak mohl na evropském summitu přivítat Orbána rozverným pozdravem: „Dobrý den, diktátore!“ Tváří v tvář tomu všemu Evropská lidová strana Manfreda Webera, i přes pozastavené členství Fidesz, stále počítá s jejich 13 poslanci Evropského parlamentu v „matematice skupin“ v novém Evropském parlamentu. Fakt ostuda!
Orbánova rozvratná činnost není nezvratná. Koneckonců i režim, který skončil v roce 1989, byl nakonec reverzibilní a tento hybridní režim má mnohem více zranitelností. Například v komunálních volbách na podzim by mohla skutečně účinná koalice opozičních sil zvítězit v Budapešti.
Co by tedy měla EU udělat? Předně, Weber by se neměl stát předsedou Komise – hlavně proto, že nemá nejvyšší vládní zkušenost, ale také proto, že legitimizoval demontáž maďarské demokracie Orbána tím, že ponechal Fidesz v EPP. EPP sama na základě zprávy svých tří „moudrých mužů“ (což budou spíš tři slepé myši, pokud nevidí v Maďarsku to, co tady píšu), by měla konečně odstavit Fidesz. Tato akce má mnohem širší význam, kvůli morálnímu a politickému imperativu, tím civilizované pravicové strany nakreslí tlustou čáru mezi nimi a xenofobními, populistickými extremisty.
Hned poté musí EU zastavit tuto tragickou frašku, kdy jsou její peníze používány k podkovápání evropských hodnot. Měla by třeba i jmenovat Rumunku Lauru Codruţu Kövesiovou jako Evropského veřejného žalobce, protože přesně ví, jak vypadá postkomunistická, východoevropská korupce, a zahájit tak kontrolu získání těchto prostředků. Měla by také usilovat o rozdělování více finančních prostředků EU přímo místní samosprávě a občanské společnosti, než aby se zni ch stal obrovský centralizovaný finanční fond pro zkorumpované strany.
V neposlední řadě musí všechny evropské instituce a vedoucí představitelé zameřit svůj zrak na tuto tragédii v srdci Evropy. Orbán sám, není nikdy omezován přílišnou zdvořilostí; ani by neměly být. Co EU dělá s Maďarskem, záleží nejen na Maďarech, ale hlavně na Evropě jako celku. Evropský kontinent může mít mnoho různých režimů, ale Evropská unie musí být společenstvím demokracií.
komentátora z deníku the Guardian. (Překlad Stanislav Kolařík)
Překlady zajímavých článků, které vyšly v jiném jazyce
4 COMMENTS