Racionální střed jako odmítnutí polsko- polské války
Přestože se PSL spojila do voleb s Kukizovým hnutím i dalšími dvěma marginálními formacemi, formálně nevznikla koalice, nýbrž pouze jednostranická kandidátka PSL. Taková strategie se ukázala jako prozíravá, protože strana tak nemusela překračovat vyšší vstupní klauzuli do Sejmu a k zisku mandátů jí stačilo pouze 5%. Nemělo to však jen technické pozadí. Umožnilo to především vyprofilovat se pod tradičním praporem PSL jako subjekt, stojící ve středu politického spektra a zajímající středovou (centristickou) umírněnou pozici jak vůči střetu národní konzervativců s kosmopolitními liberály a postkomunistickou levicí, tak vůči stylu jejich profilace, charakterizovaného kontextem dlouholeté nesmiřitelné „studené občanské války“ mezi těmito dvěma tábory, resp. dvěma segmenty polské společnosti. PSL se tak snažila vyprofilovat jako nositelka étosu „racionálního středu“, zachovávajícího zdravý rozum a usilujícího o dialog a vzájemné porozumění.
To bylo základní ideové východisko pro ono „vypouzdření“ se z tradičního lidoveckého elektorátu po stránce programové. PSL tak zacílila i na vzdělanější a lépe situované vrstvy obyvatelstva. Prohlásila se za obhájkyni zájmů malých a středních podnikatelů, živnostníků a zaměstnanců rodinných firem, které dle stanovisek předáků strany na jedné straně obírá současná vláda PiS na daních o výdělek a komplikuje jim život a na straně druhé liberálové je opouštějí skrze politiku ve prospěch nadnárodních korporací a velkých kartelů. Lidovci tak zacílili na středostavovského voliče obecně, včetně státních zaměstnanců a pracovníků veřejného sektoru, kterým slíbili daňové úlevy a další podporu v sociálních programech, které již realizuje současná vláda, včetně programu podpory rodin s dětmi, tzv. 500+. Zároveň však dodávali, že na tyto zdroje musí stát vydělat podporou výroby a exportu polského zboží, nikoliv pouze zdaňováním v časech konjunktury. Přišli tak s vizí podpory inovací v polském průmyslu, překonávání zátěží extenzivní výroby v minulých desetiletých a také snižováním ekologické zátěže. Jak deklaroval opakovaně předseda Kosiniak-Kamysz: „PSL je strana zelená nejen tradiční barvou stranického loga“… PSL podpořila například i snahu i zvrácení situace odvety za protiruské sankce, kdy polští zemědělci nemohou do Ruska vyvážet své produkty (zmiňovány byly hlavně jablka), zatímco Rusové na polský trh ve velkém vyvážejí například uhlí, které od nich současná vláda tiše kupuje ve snaze udržet stávající rozsah uhelné spotřeby v polském průmyslu.
Celou tuto identitu „racionálního středu“ pak představitelé PSL zabalili do sdělení, že PSL je stranou tradičně křesťanskodemokratickou a přihlásili se tak ke spojenectví s křesťanskodemokratickými stranami v okolních zemí včetně svého dlouholetého členství v Evropské lidové straně (EPP).
Třetí alternativa zabodovala
Samotné výsledky voleb PSL jednoznačně nasvědčují tomu, že tato taktika byla úspěšná. PSL se podařilo uspět nejen v tradičních venkovských oblastech, tvořící skalní jádro jejich voličské podpory, ale dosáhly velmi slušných výsledků i v netradičních městských obvodech. Jeden mandát po mnoha desetiletích například obdrželi i v hlavním městě Varšavě. Stal se jím Władysław Teofil Bartoszewski, historik a syn významného polského novináře a politika minulého století Władysława Bartoszewského, a jak předáci strany upozornili, jde o první poslanecký mandát PSL ve Varšavě od doby, kdy byl poslancem válečný polský premiér Stanisław Mikołajczyk. Jeden mandát obdržela PSL též v Krakově. V tradičních venkovských oblastech ve středních a východních částech Polska pak vidíme výrazně nadprůměrné zisky PSL (např. v obvodech Siedlce 11,94%, Toruń 10,88%, Piotrków Trybunalski 10,44%, Chełm 11,86%, Radom 10,20%, a nejvíce pak Płock 15,17%).
Ukázalo se tak, že rozkročení PSL mimo tradiční elektorát neznamenalo jeho ztrátu, ale naopak růst voličské podpory nad tradiční voličské jádro s přesahem jak v tradičních oblastech, tak mimo jádrová území, včetně velkých měst.
Inspirace pro celou Evropu
Případ polské PSL je tak povzbuzením především pro všechny tradiční politické strany v různých evropských zemích, které čelí oslabování pevné vazby tradičních voličů na sebe samé, stagnaci členské základny a poklesu voličské podpory ve prospěch nových populistických a protestních formací, resp. ideových novotvarů, především v prostředí Nové levice. PSL se podařilo zachovat své voličské jádro a saturovat jeho ideové a programové potřeby a zároveň své tradiční hodnoty redefinovat v širším společenském kontextu, vytvářejícím potenciál oslovit i další voličské skupiny. A v neposlední řadě vytvořit svěží alternativu skrze vytvoření prostoru pro nové a mladší lídry s větším charismatem, než jakým doposud disponovala tradiční politická elita. Strany, které by si z úspěchu PSL v letošních polských parlamentních volbách měly vzít příklad, jistě najdeme i v Česku…
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
1 COMMENTS