Poslední dobou velmi často slyšíme, že je někdo Antibabiš, a že je to špatně. Že program má být jen pozitivní a jakékoliv vymezování vůči Babišově osobě nebo vládě je vlastně jen okopávání kotníků těch druhých. Já tvrdím opak, tzv. Antibabiš je naprostým základem moderní demokratické politiky České republiky, s trochou politologické nadsázky, by se dalo říct, že se jedná o novou štěpící linií české politiky. Podobně jako když padl Salazaristický režim v Portugalsku, Francův režim ve Španělsku, Vichistický režim ve Francii nebo třeba i komunismus u nás, nové politické elity, které často měly zásluhy o pád režimu nebo vůči němu byly alespoň v opozici už během jeho trvání, musely říci „tady uděláme tečku, toto už nikdy znova nedopustíme, náš program je antikomunistický/ antisalazaristický/ antifašistický“ v některých státech tyto vyhrazení vůči bývalým diktátorům a režimům platí i po desítkách let od jejich pádu a politicky by v nich neuspěl nikdo, kdo by lavíroval mezi tím jestli „je anti“ nebo „není anti“.

Andrej Babiš sice není diktátor, nicméně jeho 8 let působení ve vládě, uplácení voličů, prorůstání státní správou, vlastnění médií a „čerpání“ veřejných financí (a také fakt, že nemá žádnou „vnitřní opozici“ tedy opozici uvnitř vlastního hnutí, které doslova vlastní a ovládá a to, že ji nemá ani uvnitř vlády, ve které i jeho zaměstnanci) naznačují neuvěřitelnou schopnost přivlastňovat si stát, který mu ale voliči dali jen do dočasné správy. Také jeho schopnost vzbuzovat v lidech nenávist vůči určitým opozičním skupinám je až neuvěřitelná, je schopen vytvářet umělé nepřátele, označovat bezúhonné politiky za zloděje, vytvořit dojem, že ten, kdo je proti němu je vlastně proti celé zemi a že je určitě placen odněkud ze zahraničí a bůhvíkým.

Antibabiš je tedy postojem, který toto vše odmítá, je to tedy nějaké negativní vymezení vůči někomu, vůči jeho vládnímu stylu a vůči jeho politice, jelikož však tato politika je silně negativní jedná se o věc nutnou. Být antikomunistou přece také není špatně, je to životní a politický postoj, že nechci krást druhým majetek ani je zavírat za vlastní názor, napadlo by někoho, že je to snad špatně? Já myslím, že, kromě komunistů samotných, by to nikoho nenapadlo. Dle mého názoru je dnes nutné být buďto antibabiš nebo probabiš, společnost je okolo této línie silně polarizovaná a každá relevantní politická síla si musí umět určit, zda stojí na jedné nebo druhé straně. Antibabiš dnes musí být jedním ze stavebních kamenů moderních demokratických stran, nejedná se o vymezení vůči osobě samotné, byť ta je také dosti problematická, ale o vymezení k jeho celkovému politickému chování, vládnímu angažmá, ovlivňování veřejnosti atd. Andrej Babiš je ukázkovým příkladem člověka diktátorského typu, kterému se nesmí ustupovat a není možné vést demokratickou politiku a nevymezit se vůči jeho praktikám.

Antibabiš je štěpící linií České politiky, a i v budoucnu se bude hrát o to, kdo je Antibabiš a kdo je „Probabiš“. Tato linie bude Českou politiku formovat ještě dlouho, minimálně tak dlouho, dokud v ní Andrej Babiš bude, ale je dost možné, že Antibabiš Babiše přežije, neboť škody, které napáchal a možná bude schopen ještě napáchat jsou velké a v části společnosti zůstanou i poté, co bude Babiš pryč. Část společnosti se zkrátka bude mít na pozoru před „novými Babiši“ kteří by po odchodu Babiše snad chtěli v jeho „odkaze“ pokračovat. I proto je důležité, aby opoziční strany a koalice vydrželi tlak a s Babišem do vlády nevstoupily, toto umazání by už ze sebe nikdy nesmyly.

Facebook

Twitter

Linkedin

StumbleUpon

Reddit

Tumblr

Digg

Print

Roman Šantavý

Student politologie na Masarykově univerzitě

Původně ze Strážnice v současnosti žijící v Brně

Facebook

Twitter

Linkedin

StumbleUpon

Reddit

Tumblr

Digg

Print