Česká parlamentní opozice často čelí výtkám představitelů i příznivců vládních stran, především pak Babišova hnutí ANO, že jenom kritizuje a nepředkládá žádnou vlastní vizi, jak by ona v případě vládnutí vyvedla ČR z koronavirové krize. Tyto výtky často reagují na kritiku postupu vlády při zavádění restriktivních opatření v boji s pandemií, ale taktéž při vytváření konceptu a základního rámce průběhu rozsáhlé očkovací operace, která má zemi z této zdravotní krize vyvést.
Nutno konstatovat, že tyto výtky jsou namnoze poněkud jalovým projevem sebeobrany bez schopnosti vládních představitelů obhájit svoje vlastní kroky a namnoze chaotická a nesmyslná rozhodnutí. Úloha opozice je v případě omylů a chyb vlády na ně upozorňovat a zároveň poukázat i na důsledky, které pro celou společnost budou mít. Těžko však může být opozičních představitelům vytýkáno, že v boji s pandemií nic nedělají a „jenom žvaní“, když nejsou ve vládních funkcích, z kterých mohou rozhodnutí v celé škále protipandemických opatření i postup státu v rámci očkování přímo ovlivnit. Z opozičních poslaneckých lavic se toho v době nouzového stavu opravdu mnoho přímo ovlivnit nedá.
Přesto však oba rodící se opoziční koaliční bloky již zformovaly své „anticovid týmy“ a navrhly některé detailní postupy, kterými by se vláda mohla nechat inspirovat. Udělat z nich ovšem nosné sdělení směrem k široké veřejnosti těžko lze, protože ta vidí důsledky toliko v praxi naplňovaných opatření. A za ty nese odpovědnost Babišova vláda. Nikdo jiný.
Chybí opozici lídři s vizí?
Parlamentní opozici je často vytýkáno, že jí chybí lídři s jasnou vizí a přesvědčivou argumentací, kteří by se dokázali vyrovnat současnému premiérovi a jeho mediální a marketingové síle. Pomineme-li skutečnost, že Babišův marketing sám o sobě v posledních deseti měsících krize značně zaostává za tím, co by mělo být skutečně účinným nástrojem přesvědčení široké veřejnosti o rozhodném postupu při vyrovnávání se s důsledky pandemie, což je samozřejmě jasně vidět i v průzkumech důvěry ve vládní představitele a na voličských preferencích vládních stran, je podobný argument zároveň zacykleně nesmyslný v tom směru, že předpokládá schopnost nástrojů politického marketingu prodat kvalitu v čase hluboké a neočekávané krize toliko skrze technické prostředky.
Konstrukce výrazných lídrů dnes samozřejmě není o marketingových strategiích, ale o schopnosti lídrů skutečně jednat coby krizoví manažéři. Obsahem vize nejsou nějaké masivní celostní obzory budoucího směřování země, ale musí jím být jednoduché kroky a postupy řešení pandemické krize. Plánovat se musí do podrobných detailů. Např. procedura očkování vyžaduje podrobné vysvětlení organizace: od zajištění nákupů a distribuce vakcín, přes chod očkovacích center a jejich personální i logistické zajištění až po přihlašování občanů a jasné instrukce, kam mají jít, jak tam postupovat a co očekávat. Právě v těchto zásadních organizačních krocích vláda fatálně selhává. Její roli však těžko můžou suplovat opoziční lídři, neboť ti danou proceduru nijak ovlivnit nemůžou a jejich návrhy tak proto můžou zaznívat jako výkřiky nezúčastněných aktérů bez zásadních informací. Do takové pozice se přitom nemusí stylizovat lídři opozice. To může, s trochou nadsázky, kdokoliv z nás. Jakou výpovědní hodnotu vzhledem k účasti a podílu zodpovědnosti za průběh operace to ale má a může i za pomoci marketingových nástrojů u občanů vzbudit?
Opozice vládne krajům
Cesta opozice dokázat, že je lepší a schopnější než vládní garnitura a dokáže zajistit boj s pandemií, a zejména pak průběh procesu očkování daleko zdatněji a efektivněji než vláda, však leží jinde než v opozičních poslaneckých lavicích. Leží totiž tam, kde se průběh očkování právě v oněch praktických rozměrech bude odehrávat. To je v regionech, na úrovni samospráv. Na krajích a ve městech.
Stávající sněmovní opozice disponuje posty celkem deseti hejtmanů (z toho jednoho primátora hlavního města) ze čtrnácti. To je jednoznačná převaha. Vládní hnutí ANO má hejtmany pouze tři, ČSSD jednoho. Navíc v řadě koalic s vládními stranami na krajích sedí i někteří zástupci stran opozičních. Opozice má tak na krajích jednoznačnou převahu a může tak ukázat jak umí vládnout právě tam.
V rámci průběhu očkovací operace leží na bedrech krajů prakticky celé zajištění regionální sítě zařízení poskytujících očkování proti Covid-19. Stát má odpovědnost za přísun a distribuci vakcín do regionů, na bedrech krajů je však zřízení samotných velkokapacitních očkovacích center, jejich logistické vybavení včetně prostorového určení pohybu očkovaných, rozpis jednotlivých očkovacích dnů a v neposlední řadě i zajištění personálů lékařů i sester, které očkování provádějí. Všechno toto dokázaly kraje zvládnout v historicky neuvěřitelně krátkém čase během několika týdnů na přelomu roku. Dnes se dá konstatovat, že je drtivá většina krajů plně vybavena. Samotný provoz center pak odvisí hlavně od přísunu vakcíny. Registrační systém zpuštěný ministerstvem zdravotnictví je zásadní pro samotné registrace konkrétních občanů na jednotlivé očkovací termíny v jednotlivých regionálních centrech. Jeho vleklé technické problémy opět vzbuzují otázku, zda by nebylo lépe, kdyby si registrace každé zdravotnické zařízení zajišťovalo samo a teprve shromážděná data odesílalo do centrálního registru.
Kuba v čele opozice
Hlavním tahounem realizace opatření nezbytných pro přípravu a následnou realizaci procesu očkování v regionálních centrech se stal jihočeský hejtman a šéf asociace krajů Martin Kuba z ODS. Kuba osvědčil nejen své velké zkušenosti z oblasti krizového managementu i schopnost rychlé improvizace v akutních situacích, kterou si osvojil před lety coby lékař – anesteziolog v pozici záchranáře, ale taktéž ukázal, že pokud má mít proces očkování jasné parametry, musí se především otevřeně komunikovat o detailech, strukturovat sdělení vůči veřejnosti a vzbudit důvěru v těch, kteří se procesu zúčastní. K tomu je samozřejmě zapotřebí využít též ony nástroje mediální a marketingové sebeprezentace, které jsou ke zviditelnění zapotřebí. Nelze však jimi pomyslně prodávat šunt v podobě nekompetentnosti a chaosu, nýbrž kompetentní a jednoznačně promýšlené obsahy sdělení. Kuba se tak stal celkem vědomě lídrem sněmovní opozice, která ale ve skutečnosti nesedí v opozičních poslaneckých lavicích, nýbrž reálně vládne a ovlivňuje proces očkování, a to právě na krajích a ve městech, tedy daleko blíž občanům, než může být kterýkoliv ministr nebo vrcholný státní úředník.
Kuba je zároveň ovšem zkušený politik celostátního dosahu. Coby bývalý ministr průmyslu a obchodu a má bohaté zkušenosti s vládní agendou, prací vlády i státní správou. Ví, jak funguje vláda, ministerstva a vrcholné státní úřady. Jak se vytvářejí zásadní normativní rozhodnutí legislativní i exekutivní povahy. Z tohoto hlediska ze své pozice namnoze funguje tak trošku jako „stínový premiér“, který nikoliv negativně a agresivně, ale v podstatě v dobré vůli radí vládě co má dělat tak, aby to fungovalo. Právě od něj by se mohli učit i ostatní hejtmani, až na pár výjimek vesměs nováčci ve svých funkcích, jak svou mocí skutečně přesáhnout vlastní omezené možnosti.
ČTĚTE TAKÉ: Dva bloky proti Babišovi: V posledních dnech je stále hlasitěji diskutováno téma koaliční spolupráce opozičních stran do příštích voleb do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2021. Jakkoliv nelze očekávat…
Kraje podpírající centrum
Kraje tak fakticky vytvořily prostředky symbolické i reálné k tomu, aby podepřely centrální vládu v jejím boji s pandemií směrem k účinnému řešení, a to přesto, že vláda kupí jedno nesmyslné rozhodnutí či výrok za druhým a posiluje jen v zemi chaos a beznaděj.
Krajští lídři opozice však fakticky vytvářejí významnou podpěru i centrálním lídrům vlastních stran. Právě na jejich práci, případně i s nimi spolupracující komunální politiky v první linii, tzn. starosty a místostarosty měst, v nichž očkovací centra vznikají, by měli upozorňovat celostátní lídři opozičních stran, na jejich práci se odkazovat a na nich budovat důvěru občanů v ně samotné. Důvěra lidí v krajské a komunální politiky totiž není dána jen jejich přirozenou větší blízkostí a fyzickou přítomností každodennímu reálnému životu, nýbrž také skutečně osvědčeným kvalitám při uskutečňování reálných každodenních rozhodnutí. Zajištění očkování je toho nejlepším příkladem.
Je tedy především na předsedech vládních stran, aby se o své hejtmany co nejvíc opřeli. A samozřejmě i na vůli krajských a komunálních politiků jim tuto významnou podporu poskytnout. Pokud tak učiní, Babiše letos porazí.
Autor je politolog. Působí coby odborný asistent na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Externě vyučuje na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Ve své odborné práci se zaměřuje na problematiku stranických systémů zemí Visegrádské skupiny, české politické myšlení a českou politiku.
vladimir-hanacek@politicon.eu
