Amerika Ekonomika Evropa Mezinárodní vztahy Témata

Je lepší Trump nebo Merkelová? Polsko na rozmezí Atlantiku

Překlady z cizích jazyků 22/07/2018

<<< předchozí část textu

Společná Evropa je pravděpodobně největším úspěchem americké zahraniční politiky. Trump si však i přesto myslí, že EU je pro Ameriku „horší než Čína“, pokud jde o obchod. A v podstatě EU, dle něj, není nic jiného než německý nástroj, jak donutit USA k nepříznivým dohodám. Trump však na rozdíl od Evropanů nejen hodně mluví, ale také hodně dělá.

Z ekonomického hlediska budou nová cla na ocel a hliník, zaváděná k 1.červenci, bolet spíše Američany. V USA totiž pracuje asi 70x více lidí na jejich zpracování než na jejich výrobě. Tyto cla tak ponejvíce pocítí američtí zákazníci. Odůvodnění jejich závádění národní bezpečností je přinejlepším pochybné. A jsou téměř jistě i v rozporu s mezinárodními dohodami ve kterých USA figuruje. Evropská Unie již oznámila, že v červenci zavede odvetná cla na řadu amerických produktů. Trump ale nezůstává dlužen reakci a prohlašuje, že jako další „odveta na odvetu“ by se cla mohla vztahovat i na evropské automobily, které nejvíce poškodí Německo.

A co s tím má dělat Polsko, jehož obchodní vztahy s USA jsou zanedbatelné oproti obchodním vztahům v rámci Evropy? No, především to, že téměř 40% „statistického německého auta“ má svůj původ v Polsku. (Česko má tento podíl ještě vyšší. pozn.red.) Americké tarify nás zasáhnou jako zbloudilá kulka. Ale ublíží to tak, aby polské vládě vydržel euroentuziasmus tak, aby zůstala po boku svých unijních partnerů?

Před dvěma týdny (5.6.2018) ve Varšavě německý prezident Frank-Walter Steinmeier varoval, že v případě, že dojde ke kolapsu konzistence Evropské unie, pak nikdo z nás nezíská dostatek síly pro svůj národ. Naopak o ni příjdeme. Neboť Unie je nepochybě ve fázi změn. Problém Řecka není vyřešen. Během několika měsíců proběhne Brexit, a to i přesto že jej britské podmínky oddalují. Imigrační krize probíhá. V Itálii díky konfrontaci s Bruslem, vzniká vláda pravicových a levicových populistů. Španělsko se rozpadá. A Maďarsko a Polsko v konfliktu s Evropským soudním dvorem zrušily model tripartity.

Mezitím ve Vídni Vladimír Putin podpořil prodloužení energetické dohody s Rakouskem do roku 2040, a poskytl tamní televizi rozhovor, ve kterém na otázkay týkají se invaze na Ukrajinu, sestřelení malajského letadla nebo ruského zásahu do evropské politiky odpovídal s ironickým úsměvem, stylem: „To my ne, ikdyž to máme dovoleno, protože jsme světová moc“. A na melodii „Back in the U.S.S.R.“ tvrdil, že silná EU je v zájmu Ruska, protože jen společně můžeme dělat velké obchody a bát protiváhou Americe.

Nikdo v Evropě Putinovi nevěří? No, už mu uvěřilo několik zemí našeho regionu, v čele s Rakouskem a Maďarskem. Ale i v Polsku se objevují hlasy, že je potřeba „medvěda“ pochopit a využít ho ve válce o pozice v Evropě. V týdeníku „Do Rzeczy“ z 11. června Rafał Ziemkiewicz tvrdí, že musíme zastavit hysterii z Ruska, protože jiného souseda mít Polsko nebude, a v případě nějaké dohody s Moskvou pro Polsko bude jednodušší mít vliv na země jako Ukrajina a Bělorusko.

Momentálně však PiS hlásá teologii národního egoismu, namísto evropské spoluzodpovědnosti. Prioritou je spojenectví s USA – nejlépe výhradní. Důkazem má být návštěva Donalda Trumpa ve Varšavě a symbolická přítomnost americké armády. Evropská unie samozřejmě taky, ale při zachování svrchovanosti politického systému tak, aby nikdo neomezoval neomezoval vůli vlády. Německo je sice nejdůležitějším hospodářským partnerem, ale rozdmýchávání válečného patriotismu vyžaduje morální oporu nepotrestovaných polských křivd.

Na konci dne to však nepomůže vyhnout se následující dilematu: „na jedné straně ideologická aliance s prezidentem Trumpem garantující nám americkou bezpečnost, a na straně druhé tisíce pracovních míst v odvětvích souvisejících s německou ekonomikou.“ Je to poprvé, kdy může být položena otázka: Koho máme radši: mámu nebo tátu?

Mnoho polských expertů se domnívá, že musíte zatnout zuby a čekat. Příznivcem této metody je i známý americký politoog Charles Kupchan. V rozhovoru, který se objevil v magazínu POLITYKA (č. 20), předložil tezi, že Evropa je od začátku příliš slabá na střet s Amerikou. Kupchan si myslí, že logika eskalace je recept na katastrofu, protože Trump nebude mít strach z evropských odvetných cel – prostě vyhlásí další, a bolestivější.

V Evropě však získává na popularitě názor, že za tři roky – nedejbože za sedm let, pokud Trump obhájí mandát – již nebude v tomto vztahu co řešit. Mark Leonard, šéf Evropské rady pro mezinárodní vztahy, se nechal slyšet na portálu POLITICO, že Evropa se Trumpovi nakonec bude muset postavit. „Prezident USA je tyran a stejně jako ostatní tyrani se bude i nadále snažit zastrašit Evropany. Dokud nenajdou v sobě odvahu mu to vrátit. „ Krom tohe je zde ještě jeden problém.

Může se zdát že Trump je novou americkou normou. Další prezidenti pravděpodobně asi už nebudou takoví političtí troglodyti, ale nebudou moci ignorovat změny amerického veřejného mínění. Jak dlouho ale může Polsko stát rozkročené a předstírat, že je to ostrov uprostřed Atlantiku? Chce zároveň čerpat otcovu bezpečnost i matčinu prosperitu, i přesto že by došlo k rozvodu? V posledním rozhovoru pro „Gazeta Polska“ předseda vlády Morawiecki, když se ho ptali na krizi v atlantických vztazích, uvedl, že Polsko by mělo být spojujícím prvkem mezi stranami tohoto sporu. Problémem je, že v současném sporu americký prezident nebere zajatce a jeho akce pomalu povzbuzují Němce a Francouze jednat stejným způsobem. Co bude dělat Polsko?

Stojí za zmínku, že Američané jsou v Evropě tu a tam. Ale ještě jedno Trumpovo funkční období a už tady nemusí být. Je zřejmé, že s dnešní rovnováhou sil nás jen Amerika může bránit proti Rusku. Proto bychom měli podporovat vznik evropské armády s takovou podporou, jak ji aktivně podporuje již od počátku svého mandátu prezident Macron. „Musíme mít alternativu,“ říkají příznivci nakolnění Rusku. Dobře, ale je lepší si vybírat si mezi taťkou a mamkou, než nový domov pro dítě.

Z evropského projektu, jednoduše, nelze jenom vybírat rozinky. Evropská armáda nám zajistí bezpečnost, ale jen tehdy, pokud na ni navazuje jiný ambiciózní integrační projekt, a to jak ekonomický (euro), tak i politický. Pouze tehdy bude Španělsko nebo Itálie s námi cítit do takové míry, že budou ochotni posílat své vojáky do linie na Bugu. Futuristismus? Ještě před dvěma lety by se jako futurismus označoval průběh posledního summitu G7. Období geopolitického komfortu pro Polsko je u konce.

Článek je překladem textu „Lepszy Trump czy Merkel? Polska pośrodku Atlantyku“
autora Łukasza Wójcika na serveru POLITYKA.pl z června 2018. (Překlad Stanislav Kolařík)